Než skočila z mostu, nechala odkaz na webu

Velké Meziříčí - Šestnáctiletá Veronika si říkala Bublinková víla. Tak ji znali i její kamarádi a spolužáci ze střední školy grafické v Jihlavě. Pro všechny byla rozesmáté sluníčko, které nikdy nezkazilo žádnou srandu. Na Boží hod velikonoční se ale rozhodla, že dobrovolně odejde z tohoto života a po skoku z mostu ve Velkém Meziříčí na Žďársku zemřela.

„Veronika byla velmi nadějná studentka. Bylo to takové sluníčko, mezi spolužáky byla velmi oblíbená. Když se to dozvěděli, byl to pro ně šok, stejně jako pro nás, kantory,“ vzpomíná na jeden z nejhorších okamžiků své učitelské kariéry ředitel střední školy Milan Dušák, kde Veronika studovala v prvním ročníku.

„Za patnáct let existence školy je to první případ, kdy si student vzal život,“ dodává smutně ředitel. Spolužáci jí na její lavici položili kytičku a ten den se nedalo vůbec učit. Bublinková víla Veronika pocházela z malé obce na Žďársku.

Do Jihlavy přišla z gymnázia ve Velkém Meziříčí. Údajně měla psychické problémy, kvůli kterým se ambulantně léčila a měla sklony k sebevraždě. Určitou sondou do jejího nitra je její odkaz, který zanechala například v podobě svých fotografií na internetu. Jednu z nich nazvala Umění sebevraha. „Setkávám se často s mladými lidmi, kteří se pokusí o sebevraždu. Často se jim ale nepovede, protože to udělají v afektu. Důvody jsou velmi podobné, problémy ve škole, rodině nebo nešťastná láska,“ řekl Deníku jihlavský psychiatr Miroslav Skačáni.

Ten si myslí, že mladí lidé žijí v těžké době a často hledají něco, co nemohou najít. A co hledala Veronika? Částečně se o tom zmiňují její kamarádi na internetu.

„Verunko, doufám, že ti tam nahoře je líp a vznášíš se tak, jak sis to přála. Pro mě zůstaneš vždycky ta, co byla originální, nenapodobitelná, barevná, šikovná víla,“ píše někdo z kamarádů. Další pod přezdívkou Malindo píše: „Veruško, tebe jsem vždycky obdivovala. Splnila sis sen, že jsi vzlétla, ale nemusela sis to dokazovat, motýlku.“

„Chtěla jsi být motýlek, splnil se ti sen. Jen doufám, že nás ze shora sleduješ a nelituješ toho, co jsi udělala, protože já, my všichni, ano,“ napsal na internetu kamarád s přezdívkou V3ra.

Veronika chtěla mít svůj vlastní ateliér, a aby její fotky oslovovaly lidi. Ráda se nořila do svých snů.

Její životní motto bylo: sny ti nikdo nevezme, tak sni. Za svůj největší hřích považovala, když se neuhlídala a víc se napila alkoholu. Netajila se tím, že je bisexuálka a v kolonce majetek napsala: „Vlastním sama sebe, často se někde zapomínám, často se chci vyhodit do koše, často se ničím…“