Dlouho jsem sem nedala nějaký sen, vlastně si ani nevzpomínám, jestli na tento nový blog jsem kdy nějaký vůbec dala. Tuhle část procházky do mýho života tak trošku zanedbávám. Asi bych se měla polepšit a napravit to. Tak proč ne teď? Jistě, myslím, že teď je to ideální..

V poslední době je to stále se opakující sen. Kopretiny. Zajímavé kvítí, které jistě zde hraje důležitou roli, ale zatím jsem nepřišla na to, jakou to vlastně mají. Každopádně to pojmu stručně a objektivně. Z těch odborných slovíček se mi nějak plete jazyk. Tak jdeme na to. Jeden z mnoha výletů právě začíná..

Bílý pokoj, bílý nábytek, bílé holé stěny.. krásná postel s nebesy blízko okna s lehkými záclonami, vedle noční stolek, na něm váza s Kopretinami.. spící černovlasá dívka, sní a usmívá se.. sluneční paprsky pomaličku vklouzávají skrz oknu dovnitř a hledají její tvář, aby ji svým teplem probudily.. otvírá oči, ty krásné zelenkavé oči a pomalu vstává.. už je čas.. v noční košili stojící před zrcadlem a sleduje v něm svůj obraz.. za pár měsíců už bude všechno jinak.. dnes však musí jít.. musí si jít koupit ty svatební šaty.. lehkým krokem odchází z pokoje.. čeká ji cesta za štěstím..

Další a další dny pomalu ubíhají.. stejný pokoj, stejná postel, stejná vůně Kopretin.. váza je vždy naplněna novými a novými kyticemi.. stejná dívka, ale něco se mění.. sice každé ráno vstává ve stejnou dobu a stále stejně se sleduje v zrcadle, ale je tu něco jiného.. je těhotná.. každým dnem je to patrnější víc a víc.. její tvář ale stále zalévá ten překrásný úsměv.. každý den odchází z pokoje koupit svatební šaty a vždy se vrací s nepořízenou.. přesto je šťastná a svatba se blíží.. vše se opakuje, ale trochu se to mění.. roste tu nový život, ale kdo je otec?

Slavnostní den nastal.. místnost plná Kopretin a uprostřed zrcadlo.. před ním černovlasá dívka se zelenkavýma očima.. ve svatebních šatech a těhotenským bříškem.. tak čtrnáct dní a dítě se narodí.. bude to holka nebo chlapec? Vůbec netuší.. ale je šťastná.. dneska se vdává.. všude bílé Kopretiny.. ve vzduchu jejich vůně a v dáli zazní zvony.. dveře za ní se otevírají a uslyší hlas: "Už je čas.."

Poslední pohled do zrcadla.. poslední překrásný úsměv.. poslední lístek Kopretiny.. otáčí se a kráčí ke dveřím.. ještě se otáčí a dává sbohem pokoji s Kopretinami.. dává sbohem předešlému životu.. předešlým snům a přání.. dneska se všechno změní.. je šťastná.. znovu vykročí.. vchází do světla.. do nového života.. do změny.. záblesk světla, když vstoupí a zvony se naplno rozezní.. radost a naděje..


Tak jo, asi je to divný, ale co nadělám.. je to jen sen a možná se nikdy nesplní.. někdy se ale sny plní a tenhle by byl překrásný, kdyby se stal.. snad jednou.. možná.. zatím je to jen sen.. pouhý krásný sen..