Tohle je první část z kroniky naší skupiny, kterou píšu já a Jana. Ten týden, který jsme prožili v jižních Čechách, je jeden z prvních oficiálních záznamů. Tak trochu se chci s vámi o to podělit. Přeji krásné čtení.

Sobota 5.7 – Oheň, voda, písek, vzduch

Hanzlíčkovi – Vincencovi + Waishauptová – Bartůškovi – Portešovi – Květoňovi, toť pořadí příjezdu jednotlivých skupin do Veselí nad Lužnicí. Ubytováni dle svých vlastních potřeb, šťastni z pohodové cesty a nadšeni z příjemného shledání, jsme vyrazili na svých dvoukolých ořích obhlédnout okolí. K uspokojení všech byla objevena Pískovna, v jejíž osvěžující vodě všichni svlažili svá ladná těla. Nebýt velmi hlučných účastníků místního hudebního festivalu, bychom byli dojati panenskou přírodou okolí. Po návratu z Pískovny jsme se vrhli na grilování všemožného masiska (možná byl i pes). Lahodná vůně přivábila i předčasné odpadlíky a všichni se poddali žranici. Z teplého letního večera se stala hvězdná noc a usoudili jsme, že by bylo nejlepší odebrat se každý na své lože a nabrat síly do dalšího dne.

Neděle 6.7 – Na vodě? V pohodě!

Díky pěknému počasí a trochu i té shodě náhod, kdy jsme se dovolali do jedné z loděnic a mohli si zapůjčit lodě ještě tentýž den, jsme vyrazili sjíždět vodu. A tak se parta amatérských vodáků pod velením našeho zkušeného Doktora vrhla do dalšího bláznivého dobrodružství. I když řeka postrádala jakoukoliv dravost či peřeje a velmi blízce připomínala kvalitní, za studena lisovaný olivový olej, tak některým odvážlivcům se podařilo trochu nedobrovolně okusit teplotu vody. Dle některých byla neuvěřitelně mokrá a studená, naopak jiní si pobyt v ní chválili a opakovaně se do ní vrhali. Celých čtrnáct kilometrů jsme se kochali krajinou a bojovali s otravně dotěrným hmyzem. Abychom poskytnuli krátký odpočinek svalům, zastavili jsme se v polovině cesty na malé občerstvení v jenom z vodáckých táborů. Cesta měla bohužel zakončení v hustém hnízdišti říčního hmyzu, který byl tak otravný, že velkou část skupiny vyhnal na zpáteční cestu pěšky. Zbytek čekal na slibovaný odvoz. Pěší skupinu čekalo příjemné zpestření v podobě borůvkových hodů. Řidiči Pěšáky na cestě vyzvedli a zavezli k vytouženému domovu. Večer proběhl v naprostém klidu, protože většina duší byla tak znavena, že jsme se všichni odebrali k vysvobozujícímu spánku.

Pondělí 7.7 – Vzhůru dolů do dolu

Tento den nám počasí moc nepřálo. Chčilo, chčilo a chčilo.V plánu byla návštěva Grafitového dolu v Českém Krumlově a slibovaná prohlídka zámku Hluboká za deset minut pět hodin, jak nám to telefonicky domluvila tetka Blanka. I přes nechtěné rozdělení automobilů na S GPS a BEZ GPS jsme všichni včas dofrčeli k dolu. Tam nás čekal proces kamufláže za účelem splynutí s davem. Přestrojeni za horníky a vyzbrojeni svítícími baterkami jsme byli odvezeni mini vlakem dva kilometry pod zem a tam ponecháni svému osudu. Avšak náhle zjevivší se průvodce nás provedl asi kilometrovou trasou a postupně nám vysvětlil, jak důl dříve fungoval. Nedobrovolně zamazaní jsme dobrovolně opustili svou temnou skrýš a po menší čistce jsme se vypravili na jídlo do nějaké kvalitní hospůdky. Avšak jídlo bylo tak chutné a posezení tak příjemné, že jsme nevědomky zmeškali naši předem objednanou prohlídku zámku Hluboká. Byl zde i chatrný pokus telefonicky umluvit postarší pokladní k noční prohlídce nebo úplatě, ale vtip, byť dobrý, ztroskotal. Nezbývalo nám nic jiného, než se poníženě odplazit k domovu. Náladu nám naštěstí zvedl mezi všemi oblíbený griling, příjezd posledního účastníka, Waishauptovic Pavlíka, a později i jistý odpočinek.

Úterý 8.7 – Lesem i polem, jedině s kolem

Nezávislá meteorologická stanice IGI_2008 předpověděla, že tento den má dopoledne převládat pěkné počasí, později má býti zataženo s občasnými přeháňkami, místy s bouřkami, tornády a uragány. K večeru se začne vyjasňovat a okolo půlnoci již smíme na bezmračné noční obloze pozorovat hvězdy. Po dlouhém rozvažování jsme se rozhodli pro „menší“ kolový výlet za krásami okolí. Po pár kilometrech jízdy se cesta náhle změnila na stezku džunglí, která přispěla k postupnému odpojení čtyř členů. Lesem nelesem, polem nepolem, jsme zdatně zvládli prvních pár kilometrů zdánlivě krátké trasy. A než jsme dojeli k hostinci, kde na nás čekal Bernský salašnický pes a hromada jídla, dospěli jsme k poznatku, že i rovina může vést do kopce. S plnými bruchy jsme se vydali vstříc dalším kilometrům, které se mezitím zjevně rozmnožily. Pokochali jsme se výhledem na rozlehlou hladinu rybníka Rožmberk, který je největším rybníkem naší vlasti. Díky náhlým stížnostem našeho Doktora na kvalitu počasí se znenadání hustě rozpršelo. ;o)  Schouleni a vměstnáni pod polorozpadlý přístřešek, jsme tuto pohromu přečkali bez větší úhony. Obloha se vyjasnila a my jsme po patřičných změnách v trase dorazili na Pískovnu. Ti, co měli ještě dostatek energie, se „vrhli do vln“ očistit špinavá těla. Starší omladina se mezitím dala do stavby originální pyramidy. Od svého díla však byli umělci vyhnání dalším rozmarem přírody – přihnala se bouřková mračna a vzduchem se nesl příslib dalšího deště. Večer proběhl následovně: konala se hostina, kde se podávaly tři druhy fazolového guláše, pak se normální a velmi zmožená část osazenstva odebrala na kutě a ta druhá, bláznivá, zahájila kolotoč společenských aktivit kolem pingpongového stolu. Ale i těchto šílencích byla nakonec poznat únava z ujetých pětapadesáti kilometrů a odbelhali se uložit do peřin.

Poznámka: Tento den přesně v 15:10 bylo rozhodnuto, že dva mladí členové, jmenovitě Muff a Puff, jsou pověřeni psaním oficiální kroniky naší věhlasné skupiny Pi-yskopšoun, jež má nyní i svůj vlastní pseudonym Za deset pět. Přejeme hodně zdaru.