01.Listopad 2007,09:19

Uběhl už celý rok o té doby, kdy se pokusila o sebevraždu. Dva měsíce po pokusu strávila v nemocnici. Po té, co zjistili, v jakém stavu byla, ji převezli na jednotku intenzivní péče. Podvýživa, dehydratace a stres. Nějaký čas musela chodit i psychiatrovi. Nikdo doopravdy nevěděl, pro se to rozhodla udělat a co ji k tomu vedlo.

Její návrat domů tenkrát rozhodli její pěstouni oslavit a naplánovali malý výlet do města. Chtěli ji udělat trochu radost. Neuškodilo by to. Byla hodně zamlklá a pořád zavřená ve svém pokoji. Nakonec však z toho sešlo, Fosterovi odletěli ke vzdálených příbuzným do Anglie a Annie po celých dlouhých čtrnáct dní dělala společnost Mandy, která se o ni starala.

 

Annie Rosenbergová vyrůstala od svých šesti let, kdy ji při tragické nehodě zemřela matka, v dětském domově v malém pohraničním městečku Sunnydale. Od patnácti střídavě bydlela v různých pěstounských rodinách. Poslední rok však šťastně žila v rodině Fosterových v malebném a klidném předměstí v jednom z mnoha menších pavlačových domů. Fosterovi měli už pět dospělých dětí, jedno vlastní a čtyři adoptované. Rozhodli se Annie pomoci a zajistili ji příjemné rodinné zázemí i skvělou střední školu, US Sunnydale.

Dnes bylo Annie sedmnáct a byla ve třetím očníku. Před tím do žádné školy nechodila, měla ukončenou jen základní školu, ale díky domácímu učení a svým vlastním znalostem byla na školu dodatečně přijata do druhého pololetí. Nabídli ji i sociální a prospěchové stipendium.

Bylo to pro ní nové prostředí. Neměla žádné kamarády a nikdo ze třídy se s ní moc nebavil. Jednak to asi bylo proto, že nastoupila uprostřed školního ruku, a asi taky díky tomu, že se o ní celou školou šířily nejrůznější historky, kde vystupovala pod přezdívkou „Ta dívka z pavlače“.

Annie byla vysoká a štíhlá. Její stále dětskou tvář s krásnýma zelenýma očima lemovaly dlouhé černé vlasy. Byla hodně tichá a zakřiknutá, ale i přesto přátelská, hodná a měla skvělý smysl pro humor. Měla ráda zvířata, malovala a zpívala. Bohužel si zatím nenašla nikde žádné kamarády. Dopisovala si jen se svou kamarádkou z dětství, Karen, která měla to štěstí, že si ji vzala rodina z bohatší části města a žila tam už skoro sedm let.

 

Annie nic zvláštního do budoucna od života nečekala, tak ani netušila, jak se její život nástupem do školy radikálně změní. Dalších pár měsíců pro ni bude jedním velkým dobrodružství a letošní léto tím nejkrásnějším, které kdy zažila. Už za pár dní ji čeká veliké překvapení.

 
kategorie: Že by příběh na pokračování?
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤


0 Komentáře: