Dnes v noci je úplněk. Musím se přiznat, že mám z něj strach. Je v něm něco magického. Něco, co mě děsí. Okamžik jsem se dívala z okna a ten výjev (ať byl sebe krásnější a já u sebe nemám takovou techniku, abych ho mohla uchovat v určité podobě na delší dobu) ve mě vyvolal negativní emoce. Strach, obavy a tak trochu i smutek. Nedokážu to vysvětlit, ale bojím se toho. Cítím se sama a tak trochu i v nebezpečí. Ač je pro mě měsíc v jistém smysl okouzlující a velmi záhadný, na druhou stranu mě dost děsí a já se cítím bezmocná vůči hrozbě osudu. Tady v Brně skoro nikdy nevidím hvězdy, ale tu třpytivou kouli ano. Možná jsem částečně pod jeho mocí. Co já vím. Nechápu svůj strach. Bojím se. Děsí mě to.