Lehká předělávka vlastního dramatického díla s názvem Polibek upíra (The Vampire Kiss) a tohle je druhá část prologu:


'Dnes v noci bylo volání druhu a touha po krvi o něco silnější. Čas zabíjet zase nadešel a ty jsi vyrazila ven. Úderem jedenácté jsi opustila svůj bezpečný úkryt a tvůj lov byl zahájen. Nepřátelé znovu poznali, kdo je Princezna noci a že se tě mají bát. Jsi ztělesněním zla a pod rouškou noci zachraňuješ ten zpropadený svět, který se k tobě zachoval hrozně. Tolik ti toho dluží. Jednou ti to budou muset všechno splatit.'


'Cítíš hroznou touhu po blízkosti dvou těl. Jemné milostné napětí visí ve vzduchu. Chtíč a nutnost zachování rodu je znatelné již na letmý dotek. Černý rytíř svádí jak tvé tělo tak i duši. Jsi Princezna noci, poslední svého druhu. Jen na tobě záleží, jak se situace vyvine dál. Jak daleko to všechno zajde. Jsi strůjcem svého osud. Jak se rozhodneš? Pohled do jeho očí zaručí, že bude jemný a ohleduplný.
"Má Princezno, hledal jsem Vás dlouho. Snad už od počátku svého stvoření. Říkali, že jste krásné, ale nyní vidím, že jste přímo překrásná. Toužím po primárním právu. Chci být Váš lykram, má Princezno." Tyto slova slyšíš i přes jemné vrčení, jenž vydává tvůj Rytíř, když se k tobě pomalu blíží. Co bude dál?
Blízkost duší je nevyhnutelná. Dotyk, touha, právo, chtíč a vášeň. Cítíš to, chceš to. Při prvním polibku, při prvním pohlazení, však dochází k velké změně. Najednou máš pocit, že podvádíš. Podvádíš JEHO. Pocit viny je tak silný a ty jeho oči, jenž ti vyplují v mysli. Vše je ztraceno. Dnes Černý rytíř odejde poražen a zhrzen. Stejně jako další, kteří přijdou po něm.
Tvá nevinnost patří jinému, který odmítá být tvůj lykram, Princezno noci. Jsi srdcem spjata s obyčejným smrtelníkem, který tě nemůže udělat šťastnou a který tě nechce zklamat. Vracíš se domů s čerstvou krví na rtech a s pocitem, že jsi zhřešila. Sleduješ východ slunce a myslíš na NĚHO. Jeho obličej se vznáší v tvojí mysli a ty pláčeš. Neboj se, Princezno noci, sny se jednou vyplní.'