13.Červenec 2008,22:26
Lehká předělávka vlastního dramatického díla s názvem Polibek upíra (The Vampire Kiss) a tohle je první část prologu:


'Zase jeden z pravidelných nočních výletů. Procházíš sama lesíkem a přemýšlíš nad událostmi posledních dní. Je pár minut po půlnoci, temná noc bez hvězd a ty ani nevnímáš okolí, jak jsi pohroužena do svých myšlenek. Nespatříš nepatrný stín mihnoucí se za tvými zády. Ani neslyšíš šelestění jehličí, jenž varuje před nevítaným návštěvníkem. Neočekáváš útok, jenž právě přichází. Nevnímáš nic.
Ruce kolem tvého pasu, pevné sevření a to strašné mrazení v zádech. "Kočičko, neboj se. Neublížím ti. Jen si trošku pohraju. Nabude to bolet." Drsný hlas šeptající ti tyhle slova do ucha tě vyděsí, ale ty ani nevykřikneš a ani se nebráníš. Otočí si tě k sobě bez povolení stisku a ty spatříš jeho tvář. "Tebe znám. Viděla jsem tě ve svých snech." "Já vím. Přišel jsem si pro tebe." Slzy v očích už ani nevnímáš, když tě něco těžkého zasáhne do hlavy a ty se zhroutíš do bezvědomí.
Bolest hlavy tě probudí. Ležíš sama na zemi v tom temném lese. Po útočníkovi ani stopa. Zdá se, že ti neublížil, neboť na sobě nemáš viditelná zranění a tvé oblečení je naprosto nepoškozené stále na tobě. Pak však zříš své ruce. Jsou celé od krve, které není tvoje. Láká tě, i když dřív jsi k ní měla odpor. Touha ochutnat je stále silnější. Jsi jak pijan, jenž chce uhasit svou věčnou žízeň. Ta čirá tekutina chutná sladce a ty se jí nemůžeš nabažit. Chceš víc. Náhle se tvůj svět změní, máš už jinačí poslání, noční princezno.'

Vlčí žena kráčí krajinou,
upíři dnes sami nezhynou.
Dvě dívky pevně na zemi stojí,
sílu dvou v jednu navždy spojí.

První barvu bílou nosit smí,
s tou se tvé sny jednou vyplní.
Druhá v temné černi oděná,
svede tě do země bez jména.

Touha, vášeň, krutý hřích
vždy naplní jejich smích.
V moci své už tě kouzla mají
a pomalu tvou duši svlékají.

'Už je to nějaký ten pátek, co se ti život změnil. Jsi nočním tvorem v lidské podobě. Přes den vedeš klasický život a v noci se touláš po krajině za městem. Jsi přímým zplozencem dvou bytostí, jenž svoji životní sílu vložili do jednoho těla. Nevinná Melany, jenž v bílém oděná čeká ve dne na pravou lásku, a bouřlivá Shanie, která pod černou rouškou v noci zabíjí nepřátele. Dvě rozdílné bytosti, které ani jedna bez druhé nemohou existovat.
Kroužíš nočním městem a jdeš za pachem krve. Toužíš po ní jako chamtivec po penězích. Je to vždy daň, kterou zaplatí tvůj nepřítel. Ničíš zlé tvory temna a piješ jejich krev. Bojuješ jen za ni a za svoji spásu. Tvůj nůž už zabil hodně špatných bytostí, abych zachránila nevinné lidstvo, které se k tobě krutě zachovalo. Je to tvůj osud. Jsi nočním tvorem.
Teď stojíš na balkóně a slyšíš volání svého druhu. Dvaceti osmidenní cyklus tvého těla znovu začal a ostatní to cítí. Chvěješ se touhou a víš, že se blíží čas páření. Doba, kdy lze přivést na svět nový život. Zachování rodu. Víš, že musíš jít. Je to tvoje povinnost, ale vždy tě něco zadrží. V tuto chvíli jsou to jeho oči, jenž si v mysli vybavíš. Jeho objetí, jenž není tak falešné, ale plné upřímného citu. Síla přátelství ti nedovolí opustit bezpečný úkryt a odejít. I když to moc chceš, dnes o svou nevinnost nepřijdeš.
Jsi noční tvor a tohle je tvůj dar i prokletí...'
 
kategorie: Že by příběh na pokračování?
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤


0 Komentáře: