Postelová zábava (a nejen ta postelová) nemusí být jen vzrušující, někdy je to pořádná sranda nebo bohužel i pořádný trapas.

Honza, 25 let

„Jeden krásný letní večer jsme šli s mojí holkou z kina. Sedli jsme si na opuštěnou lavičku v parku a povídali si o filmu. Potom jsme se začali líbat a dotýkat všude možně. Oba dva jsme najednou věděli, že TO chceme. Přesunuli jsme se za lavičku do nízkého křoví a pěkně jsme si to užívali. Když jsme byli v nejlepším, ozvalo se zašustění a potom vykoukla z jedné strany křoví hlava a za ní hned druhá – vzbudili jsme dva bezdomovce, kteří se pro změnu v křoví oddávali spánku. Přítelkyně děsně zakřičela, vzala věci, které zrovna měla po ruce, a utíkala pryč. Já udělal to samé. Běželi jsme asi sto padesát metrů oba dva nazí! Když jsme se potkali na autobusové zastávce, měla ona moji bundu, já její tričko a každému nám chyběla jedna bota.“

Katka, 30 let

„Je to už pár let, když jsem se rozhodla, že se se svým přítelem poprvé pomiluju. Uvařila jsem večeři, zapálila pár svíček a pustila romantickou hudbu. Mazlili jsme se a já byla už úplně vzrušená. On mě pomalu svlékal a dotýkal se mě na těch nejbáječnějších místech. Jeho ruka vklouzla do mých kalhotek a … najednou se zarazil. Zašmátral víc a udiveně něco vytáhl. Byl to pořádný kus toaletního papíru, po večeři jsem totiž byla na WC. Ještě, že bylo v pokoji šero, byla jsem totiž rudá až po kořínky vlasů. Hrobové ticho ale najednou přerušil jeho smích. Nejdřív jsem myslela, že už se mu nebudu moct nikdy podívat do očí, ale když mě obejmul a políbil na čelo, začala jsem se smát taky. Z milování ten večer už nic nebylo, protože pokaždé, když jsme se o něco pokusili, vybuchli jsme oba smíchy.“

Klára, 23 let

„S přítelem rádi v sexu experimentujeme. Proto, když objevil u rodičů doma stará pouta, nadšeně mi je přinesl ukázat a rozhodl se, že je ihned použijeme. Losovali jsme, kdo bude spoutaný a »vyhrála« jsem já. Připoutal mě ke kovové pelesti postele a hrál si se mnou, potom jsme se chtěli milovat. Poprosila jsem ho, aby mě už pustil, že ho chci při sexu hladit a tak. Jenže on najednou zbledl, posadil se a položil si hlavu do dlaní. Došlo mi to. Ten blbec si vůbec nevzpomněl na to, že k poutům patří i klíček. Začal hledat něco, čím by mi z pout pomohl. Najednou jsem slyšela, jak s někým telefonuje. Za pár minut se objevil ve dveřích s ručníkem. Prý volal kamarádovi, aby přivezl pilku na železo a tím ručníkem mě přikryje, abych nebyla úplně nahá. Jistě je vám jasné, jak se kamarád za břicho popadal, když mě tam viděl ležet zabalenou v ručníku. Dodnes nám známí říkají bondage duo.“ 

Svého souseda znáte jako umazané děcko, které vždy strašně řvalo a bralo vám na pískovišti kyblíček. Najednou jste ho ale uviděla v jiném světle – jako urostlého, sexy a vtipného chlapa, se kterým vás nebaví jen chodit na brusle… Jenže co dělat, když on vás má pořád za kámošku?

Už stovky let se muži dělí na »horňáky« a »dolňáky«. Zeptali jsme se několika chlapů, čemu dávají přednost a na jaké ženské partie a křivky zaměřují své chlípné zraky.

Milan, 30 let

„Na ženě si jako první všimnu prsou, tedy samozřejmě až poté, co ji okouknu od hlavy až k patě. Co mě dokáže absolutně »vyrajcovat« jsou hezky rostlé pevné trojky. Menšíma taky nepohrdnu, ale pro mě tam ženská prostě musí něco mít.“

Petr, 27 let

„Pokud vidím holku zezadu a má pěkný, malý, pevný a kulatý zadeček, jsem schopný za ní jít a požádat ji o číslo. Vůbec se mi ale nelíbí holky s placatým zadkem nebo s takovým tím klučičím. O prsa mi ani tolik nejde, hlavně aby nebyly moc velký, nechci se při milování udusit.“

Karel, 31 let

„Mně se líbí ženský jako Jennifer Lopez. Pěknej macatej zadek – ať je za co chytnout, a užší pas, aby prdelka pěkně vynikla. Prsa radši menší, tak akorát do ruky. Ženská prostě musí mít hezký plný boky, aby se mi líbila.“

Dan, 17 let

„Nezkoumám ani prsa ani zadek. Moje holka musí mít postavu akorát, klidně ať má malinko vystouplé bříško, to je lepší než nějaká anorektička. Musí se mi líbit celkově. Hlavně děsně nerad holkám koukám na zadek nebo na prsa, přijde mi to trapný. Pořádně si ji prohlídnu, až když jsme spolu sami.“

Jarda, 45 let

„Se svojí ženou jsem přes dvacet let a pořád se mi líbí. Sice nemá už takovou postavu jako zamlada, ale protože nesedí celý den na zadku, není z ní velryba. Je fakt, že když jsem se s ní seznámil, na první pohled mě zaujala její prsa. Pěkný čtyřky to byl vždycky můj sen! Dodnes jsem typický horňák. Když se mě kamarád zeptá – Viděl jsi jaký měla zadek? – bohužel nemůžu sloužit, já se koukal na prsa.“

Slůvko polygamie neboli mnohoženství zná každý. Zato polyandrie i mnohomužství zní většině z nás poněkud exoticky. Přestože není málo těch, které jej vesele praktikují!

Záležitost party kočiček? Omyl!

Ne, skutečně nebude řeč o promiskuitních zlatokopkách, pro které je flirtování po barech dočasně něco jako životní styl. Nedávno jsem po dlouhé době navštívila bývalou ženu staršího brášky. Drobounká, usměvavá, leč rozvedená mamina dvou předškolních dítek…,      a tak jsem se na chlapy radši ptala opatrně. Mirce ale ani po naťuknutí ožehavého tématu rozzářený výraz nezmizel.

„Představ si, mám, a ne jednoho…“ culila se. Na moje evidentně nápadné zalapání po dechu spustila dál: „Neboj, já s každým hned nespím. Ale prostě mi teď přijde mnohem zajímavější mít víc »kamarádů« a trávit s nimi čas střídavě, než z jednoho udělat oficiálního přítele a čekat, jestli to náhodou nebude ten pravý.“ „Takže chápu to dobře jako takový… ehm… výběrový řízení?“ Mirka zavrtí hlavou: „Ani ne, nemám v plánu se s s někým z nich usadit a další odkrouhnout. Každý má něco do sebe, jak říkám, jsou to moje zlatíčka, ale každý v něčem úplně jiným. S jedním si zasportuju, s druhým jdu na výstavu, s třetím si bezvadně popovídám, se čtvrtým zažívám neuvěřitelný sex…“

„Proč ne, ale pořád mi nějak nejde do hlavy, že nechceš časem s někým žít, dělit se o všechno, zestárnout…“ (sama se divím, jak zarputilý obhájce klasického rodinného modelu ze mě mluví). „A co je na tom tak úžasného? Mám jediný důvod, proč bych měla a zřejmě jednou budu žít s jediným chlapem – kvůli dětem. Ale jinak mi připadá mnohem zajímavější a zdravější vídat se s několika. Stát na vlastních nohách a vědět, že s tím druhým jsi, protože chceš a jen tehdy, když chceš. A když máš chuť být s někým jiným, prostě to bez výčitek uděláš. Samozřejmě za předpokladu, že všichni víme, na čem jsme.“

Má to budoucnost?

Je pravda, že Mirčino volnomyšlenkářské osvícení asi do značné míry pramení ze zpackaného manželství s bráchou – dali se do kupy mlaďouncí a po půldruhém roce se s mimčem na cestě brali. Až za běhu zjišťovali, že si vlastně nemají co říct, a místo rodinné pohody tak jeden druhému nepředstavitelně lezli na nervy. Jenže takových žen, které mají z dlouhodobého soužití s mužským elementem špatnou zkušenost, jsou celé zástupy. Stanou se snad neohroženými amazonkami, pro které je monogamie přežitkem?

Nepochybně bude v budoucnu takto »progresivních« bytostí přibývat, přesto nemám strach, že by se klasický společenský vzorec otřásal v základech. Paralelní vztahy totiž mají až na velmi vzácné výjimky jepičí život. Když pomineme, že jejich praktikování stále ještě budí rozpaky, stojí jim v cestě ještě dvě velké překážky: mužská ješitnost (dva – natož více – kohouti na jednom smetišti se prostě nesnesou) a láska. Plánovat si, jak praktické a pohodlné je být nezávislá a střídat chlapy podle potřeby, může být slibné. Ale jakmile se zamilujete, jdou všechna taková předsevzetí díkybohu do háje.