• Proč nemůžou mít blondýny polední pauzu?Protože by je museli zase zaučovat.
• Do kavárny příjde brunetka s blondýnou. Brunetka objednává u číšníka: "Pane vrchní, dvě kávy." Blondýnka přitaká: "Tak jo, já si dám také dvě."
• Blondýnka říká manželovi: "Miláčku víš, že můžeme mít jen 4 děti?" "Nevím proč?" "Četla jsem, že každé páté dítě, které se narodí je Číňan!"
• Blondýna postává u nepojízdného auta a jiný řidič jí chce pomoci: "Nebude to olejem, paní řidičko?" "Určitě ne, ten já tam vůbec nedávám."

Musím se přiznat, že je mi dnes zcela jedno, kdo sedíve vládních a parlamentních křeslech. Vše hodnotím jen podle toho, jak se mi vté době žije. Do politiky jsem se nikdy nepletla a tak mi ani nehrozil žádnýpostih. Na 100% vím, že kdybych svého syna porodila v dnešní době jako svobodnámatka, tak už ho nemám u sebe, přesto, že si myslím, že i chudá matka je prodítě víc prospěšná, než ústavní výchova. Dnes se to tak totiž řeší. Nemáš napodnájem, nebo máš finanční krizi, že přijdeš třeba o práci a šupky, za patamisociálka a děti jdou do ústavu. Před 23 lety, když se mi narodil syn, dostalajsem byt - teda jednu místnost, ale později jsem dostala 1+1. Nemusela jsemnikoho podplácet, stačil mi zákon, který šel svobodným matkám na ruku. Za otcemého syna mi platil stát, když on neposílal alimenty a tahalo se to po soudech.Ze své mateřské jsem utáhla nájem a dokázala jsem uživit své dítě. Neříkám, žejsem nemusela dobře a opatrně počítat, ale dalo se to zvládnout. 

Věděla jsem, žebudu mít práci a vždy jí dostanu řádně zaplacenou, dokonce jsem měla na výletyvláčkem, na které i dnes syn rád vzpomíná. Dnes bych na to neměla. Navíc sezrovna nacházím v komplikované rodinné situaci a vím, že bych jí zvládala zcelalépe v době, kdy jsem žila v době komunismu. K čemu mi je, že se otevřelyhranice, když na cestování stejně nemám peníze. Ano, jídla bylo na výběr méně,ale myslím si, že bylo zdravější, stačí si vzpomenout jen na obyčejnou konzervuhovězího ve vlastní šťávě, dnes je to nejedlý odpad - dohnaný kořením s podobouspíše k lunchmeatu. To je však jen příklad. Proto je mi opravdu jedno, zda jeve vládě Lojza, nebo Karel, vidím jen to, že dnes už člověk nikdy nebude žít vklidu, ale jen se honit a hrabat ve stresech a nervácích. Přála bych si jenjedno a to moc, třeba jako dárek k narozeninám, aby alespoň na půl roku museličlenové vlády vyjít s minimálním platem bez možnosti sáhnout na úspory a dotoho si zkusili ještě třeba 2 měsíce zamarodit za 3200,- měsíčně vypočítané zminimálního platu.