04.Březen 2010,11:01
Jaké jsou doopravdy produkty ze dna nabídky tuzemských supermarketů? Jak velkou
chybu můžete udělat, když při nákupu sáhnete vedle? Jaká je daň za nízkou cenu?
Média i veřejnost dnes věnují tolik pozornosti
složení, původu a ceně potravin, že se téměř
vytratil rozhodující aspekt jídla - chuť. Rozhodli
jsme se proto prozkoumat, jak jsou na tom
levné výrobky nejen s ohledem na zdraví konzumentů,
ale i na jejich chuťové buňky. V supermarketech
jsme si nejprve vytipovali
potraviny, jejichž výrobci obvykle chemikáliemi
nešetří. S pomocí odborníka na výživu a potravinářského
technologa Víta Syrového jsme pak
vybrali desítku těch, které svým složením hřeší
nejvíce, a gastronomická novinářka Hana Michopulu
je poté ohodnotila po chuťové stránce.
Každá potravina od nás také získala bodové
vysvědčení za množství škodlivých chemikálií
ve složení. Všechna "éčka" jsme ohodnotili
jedním až pěti body podle škodlivosti a výsledek
sečetli. Nejlepší by tedy byla čerstvá plnohodnotná
surovina s 0 body, nejhorší naopak
takový průmyslový výrobek, jenž obsahuje
nejvíce nevhodných aditiv, a získá tak nejvíce
bodů. K určení škodlivosti jednotlivých látek
posloužil přehled vypracovaný v knize Tajemství
výrobců potravin.

Salát z chemické laboratoře
(Hermelínový salát, výrobce: Lahůdky Cajthaml. 47 trestných bodů / nejhorší výrobek)
"Pokud si někdo skutečně přečte celé složení, které je uvedeno na obalu, zřejmě ho přejde chuť.
Skoro až komické je, že hermelín je ve složení téměř na samém konci. Před ním nalezneme uvedenu
neuvěřitelnou snůšku všemožných chemikálií, jako jsou konzervanty, stabilizátory a další z éček,"
popisuje složení salátu pan Syrový.
Použité suroviny přitom mají být podle zákona uváděny v sestupném pořadí, na prvním místě by
tedy měla být nejvíce zastoupená složka, na posledním naopak ta nejméně. Množství aditiv je až
zarážející a tomu odpovídá i bodový zisk. "Je to adept na výrobek s nejvyšší mírou chemického
znečištění způsobeného nemírným užíváním aditiv," prohlašuje potravinářský odborník Vít Syrový.
a
Výrobce přitom dokazuje, že vybrané přísady
nezvolil náhodou a chuť zdaleka neodpovídá
hrozivému složení. "Ta konzistence je u salátu
dost zvláštní a podezřelá, protože se drobí. Chuť
a vůně hermelínu mi ovšem připadá v pořádku.
Je to ale dost kyselé na to, abychom mohli cítit
jakékoliv další chutě," popisuje svůj dojem
Hanka Michopulu.
Mimochodem - výrobce sám svou výrobnu
hodnotí jako jednu z nejmodernějších. Ve skutečnosti
sídlí v pronajatých prostorech ve vesnici
Chýně, nedaleko Rudné u Prahy, v areálu
bývalého JZD a téměř všechny jeho zaměstnance tvoří ukrajinské dělnice. Pouze účetní, šéfkuchař
závodní jídelny a dvě prodavačky v kantýně jsou Češky. Technologie výroby je převážně ruční,
technickým vybavením se výrobna příliš neliší od běžné, menší závodní kuchyně. Název Salát
z chemické laboratoře tedy plně vystihuje testovaný výrobek a jeho "kvalitu".

a
"Točená" limonáda v plastové lahvi
(Točená limonáda s malinovou příchutí, výrobce: ZON. 41 trestných bodů)
"Jako potravinářský technolog nechápu, proč do červené limonády přidali tři rozličná
umělá barviva, mimo jiné i žluté a modré. Že by pokus o trikoloru?" pozastavuje se
nad způsobem výroby pan Syrový a ani z ostatních složek nápoje není nadšený.
"Tato - v uvozovkách - točená limonáda má ve složení čtyři umělá sladidla: kromě
aspartamu a acesulfamu i sacharin a cyklamát; o posledním z nich byly již před lety
zveřejněny odborné studie dokazující poškozování zdraví. Konkrétně byly cyklamáty
spojovány s rakovinou močového měchýře," upozorňuje.
I zde ovšem platí, že kdo hledá chuť tradiční červené limonády, vyloženou chybu
neudělá. "Chutná podobně jako klasická červená limonáda mého dětství. V tomto
případě jsem sentimentální, ale možná právě proto mi vadí nesmyslně velké množství
cukru, které vládne celé chuti a slepuje pusu," shrnuje Michopulu.
Ačkoliv se společnost ZON chlubí 130letou tradicí, sama současně připouští, že řada
jejich limonád ve dvoulitrových lahvích byla vyvinuta v souladu s trendem potřeby
nápojů v nižší cenové hladině. O "kvalitě" těchto nápojů, které nasvědčuje i naše
hodnocení, se však již taktně nezmiňuje.

a
Jedovaté špekáčky
(Špekáčky výběrové, výrobce: Jan Prantl - Masný průmysl Žirovnice, 35 bodů)
"Ukázka typické uzeniny, na kterou by měla platit hamburgerová daň," konstatuje Syrový. Tato daň má
být zavedena na nezdravé potraviny s vysokým obsahem tuků, solí, cukrů a aditiv. Ty totiž
výrazně zvyšují rizika civilizačních onemocnění, které pak zatěžují státní rozpočet. Daň má přinést
více peněz do zdravotnictví a zrazovat lidi od nákupu nezdravých potravin.
"Kromě téměř polovičního obsahu tuku, zřejmě ze zbytkového
vepřového masa, sádla a kůže, obsahuje dost rizikových přídatných
látek. Mimo to skrývá toxické dusitany mezi stabilizátory, což
je matoucí. Dusitany jsou ve sbírce zákonů řazeny mezi konzervanty.
Až tragikomická je užitá trojkombinace fosfátů: difosforečnany,
trifosforečnany a polyfosforečnany," říká Vít Syrový.
V tomto případě už je navíc umělá podstata výrobku na chuti znát.
"Cítím chuť uzení, soli a tuku. Jinak nic. Ty špekáčky nejsou odporné,
spíš chuťově úplně prázdné. I v tom je ostatně důvod, proč lidé
tyto výrobky vůbec kupují," míní gastronomická novinářka.
Rovněž Jan Prantl se odvolává na 120letou tradici výroby uzenin. Podle výsledných produktů jeho
firmy však zůstává poněkud "na vodě" jeho tvrzení, že i přes zavádění moderních technologií
zachovává dostatečný prostor pro uplatnění tradičních způsobů výroby. Původní výrobci uzenin
ze Žirovnic se patrně obrací v hrobě…¨
 
kategorie: občas něco z internetu - různé
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤


0 Komentáře: