08.Listopad 2009,08:38
Jednoho dne zůstala Eva s Ondrou zase v dílně bez dozoru. Eva se všimla, že dědeček nezamkl svou bedlivě hlídanou skříň s meducínou. Hned měla nápad:
"Ondro? Nenakoukneme, co to je v té skříni za meducínu?"
Ondra moc neodporoval a zvědavost to vyhrála. Mimo obrázků svůdných žen byla ve skříni velká láhev domácí pálenky, kterou si děda pálil tajně na chatě v Klánovicích.
Slovo dalo slovo a Eva s Ondrou začali spokojeně ochutnávat tento mok. Příjemně se jim u toho povídalo a tak si ani jeden z nich nějak neuvědomili, že pálenka z láhve mizí. Ve chvíli, kdy byla prázdná už to bylo oběma učňům úplně jedno.
Zamknuli dílnu a rozhodli se odejít domů. Jak se to povedlo Ondrovi nevím, ale Eva se ve špinavých monterkách držela ornamentů z dlažebních kostek na chodníku, nechybělo moc k tomu, aby upadla.
Doma řekla babičce jen mezi dveřma: "Je mi zle!" Špinavá z dílny spadla do postele a nevěděla o světě.
Dědeček se mezi tím vrátil do dílny. Roleta zatažená a nikde nikdo. Odemkl, aby si dal panáka a ejhle, flaška prázdná. Domů běžel naštvaný, nadával na dceru celou cestu.
Babička hned mezi dveřma hlásila: "No, prosím tě, kde jsi? Holcew je šíleně zle, to jsi jí nemohl doprovodit domů, co kdyby někde upadla? Lehla si v těch zadělaných monterkách do postele, musí jí být hrozně!"
Dědeček si zamumlal, aby to babička neslyšela, že má proč jí být zle. Vešel za ní do pokoje, vzbudil jí a hned spustil: "Jak si to dovoluješ ty potvoro, počkej až vstaneš, to si vyřídíme, co si budou teď myslet rodiče Ondry?"
V tom vešla babička a ptala se, jak je Evě. Děda hned zašeptal Evě do ucha: "Opovaž se říct mamce, že mám v dílně kořalku!" Babičce potom vysvětloval, jak snědla něco špatného a musí se z toho vyspat.
"Ondro? Nenakoukneme, co to je v té skříni za meducínu?"
Ondra moc neodporoval a zvědavost to vyhrála. Mimo obrázků svůdných žen byla ve skříni velká láhev domácí pálenky, kterou si děda pálil tajně na chatě v Klánovicích.
Slovo dalo slovo a Eva s Ondrou začali spokojeně ochutnávat tento mok. Příjemně se jim u toho povídalo a tak si ani jeden z nich nějak neuvědomili, že pálenka z láhve mizí. Ve chvíli, kdy byla prázdná už to bylo oběma učňům úplně jedno.
Zamknuli dílnu a rozhodli se odejít domů. Jak se to povedlo Ondrovi nevím, ale Eva se ve špinavých monterkách držela ornamentů z dlažebních kostek na chodníku, nechybělo moc k tomu, aby upadla.
Doma řekla babičce jen mezi dveřma: "Je mi zle!" Špinavá z dílny spadla do postele a nevěděla o světě.
Dědeček se mezi tím vrátil do dílny. Roleta zatažená a nikde nikdo. Odemkl, aby si dal panáka a ejhle, flaška prázdná. Domů běžel naštvaný, nadával na dceru celou cestu.
Babička hned mezi dveřma hlásila: "No, prosím tě, kde jsi? Holcew je šíleně zle, to jsi jí nemohl doprovodit domů, co kdyby někde upadla? Lehla si v těch zadělaných monterkách do postele, musí jí být hrozně!"
Dědeček si zamumlal, aby to babička neslyšela, že má proč jí být zle. Vešel za ní do pokoje, vzbudil jí a hned spustil: "Jak si to dovoluješ ty potvoro, počkej až vstaneš, to si vyřídíme, co si budou teď myslet rodiče Ondry?"
V tom vešla babička a ptala se, jak je Evě. Děda hned zašeptal Evě do ucha: "Opovaž se říct mamce, že mám v dílně kořalku!" Babičce potom vysvětloval, jak snědla něco špatného a musí se z toho vyspat.
kategorie: vyprávění o dědečkovi
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤
0 Komentáře:
Přidej komentář
~ zpět domů