25.Prosinec 2009,01:20
Gratuluji!
Námvšem , kterým je mezi 20. až 55 lety... Podle dnešních pravidel azákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, nemělivůbec šanci přežít... Naše postýlky byly malované barvou, kteráobsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky namedicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli nakole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice ane z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebylijsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky násobvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili... Několikhodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí,jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomnělina brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali.Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venkurozsvítily
lampy . Rodiče si užilipěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat... Nemělijsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizníhry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače,chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledalijsme si je!! Spadli jsme
ze stromu, řízli se, zlomili si ruku
či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu
-jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se topřekousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme itrávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme sinevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsmeměli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si...Blahopřeji!!! Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí ažil jako dítě!!!
I Ty jsi jedno z nich :o).