Stojí v parku dvě sochy naproti sobě. Stojí jeden rok, dva roky, a přiletí za nimi anděl a povídá:
“Když tady tak dlouho stojíte, dám vám pro radost půl hodiny lidskýho života.
Můžete si dělat, co chcete.”
Sochy obživnou, mrknou na sebe a už upalujou do křoví
Po chvíli se ozývají různé zvuky, pochechtávání a za čtvrt hodiny sochy rozesmáté vylezou.
Anděl jim říká:
“Ještě máte čtvrt hodiny, můžete jít znovu”.
Tak sochy jdou znovu a ta jedna povídá:
“Ale teď to uděláme obráceně! Ty budeš držet holuba a já se na něj vyseru!”
Po létech…, když se láska vytratí …
Muž sedí doma na gauči, dívá se na televizi, když z kuchyně slyší hlas své manželky…
“Co si dáš k večeři miláčku? Kuřátko, hovězinku, nebo jehňátko?” Muž odpoví:
“Děkuji, dám si kuřátko.”
“Ty si naser. Ty tam máš pomazánku! Já si povídám s kočkou.”
Dobrá rada. Může se hodit…
Jak zavolat na policii, když jsme už staří a pomalu se pohybujeme.
Jirka Kuřátko, již starší pán, ze Zdic, si šel večer lehnout, když mu jeho manželka povídá, Jirko, v kůlně se svítí. Asis tam nechal světlo!Jirka z ložnice vidí, že má pravdu a chce jít zhasnout. Vidí ale, že jsou tam vlastně zloději a že mu kradou věci. Zavolal s tím na policii, kde se zeptali, zda má někoho i v baráku. Jirka řekl, že ne, že ale někdo vykrádá jeho kůlnu. Policista na druhé straně řekl, nemáme teď momentálně nikoho, kdo by k vám teď mohl přijet. Zamkněte si barák, a někdo přijede, až ho budeme mít. Jirka řekl dobře. Sedl si a napočítal do třiceti. A pak znovu zavolal na policii: “Dobrý večer, před chvilkou jsem volal, že mám v kůlně zloděje. Už se o to nestarejte, já jsem je oba zastřelil” a zavěsil. Během tří minut smykem přijela tři auta plná policistů, nad hlavou se zastavila helikoptéra, v závěsu jela sanitka. Zloděje chytli při činu a hned je zatkli! Náčelník říká Jirkovi: “Já jsem myslel, že jste říkal, že jste je zastřelil?!” Jirka říká náčelníkovi: “Já jsem zas myslel, že jste říkali, že nikoho nemáte!” Skutečně se stalo. Závěr? Nevyplácí se nasrat staré lidi.