Dnes jsem dostal docela komplikovanou otazku, snazil jsem se na ni odpovedet a snad se mi to povedlo. az si tohle po sobe za par let prectu, asi se dost pobavim, protoze zivot ma ve zvyku menit vse, vcetne nas a nasich nazoru a pohledu i na nas samotne.

JAK VIDIM OSTATNI:
 Jsem clovek, ktrej se snazi videt lidi okolo pokud mozno i z jineho, nez ze sveho uhlu pohledu. Premyslim nad tim, co je mohlo dovest k tomu, co udelali nebo jak se zachovali. Jestli to vidim, jak se to doopravdy stalo se asi nikdy nedozvim, ale je to pro me snazsi cesta, nez nekoho za neco odsoudit na zaklade zabehnutych konvenci, kterych se nedrzel. Protoze ani ja sam nechci zit jen podle toho, co povazuje dnesni doba za obvykle. porad premyslim nad tim, proc tu jsem, co udelat proto, abych se vysmeknul z otroctvi tehle doby a zil si svuj zivot, tak, jak chci ja. Snazim se chapat tenhle svet a lidi kolem ale vim, ze nejdrive musim pochopit sebe, nez pochopim vse okolo a doufam, ze jsem na dobre ceste sam sebe pochopit.

JAK VIDIM SEBE:

 Premyslim nad tim kazdy den, proc delam co delam, proc mam zasady jake mam, proc nedelam to co delaji ostatni, ale to co ja i kdyz to treba neni lehke, ale ja si proste stanovim, ze je to pro me nejlepsi a proste jdu touhle cestou. Snazim se prvni problem hledat v sobe, nez si reknu, ze je problem v tom druhem, nevim jestli je to dobre, ale vzdy si rikam, ze kdyz vznikne nejaky problem, nemusi to byt pouze tim na koho jsem nastvany, jen momentalne nevidim, co vidi ten druhy. Nemuzu to videt, protoze muj pohled na me samotneho neni pohled nezaujaty a proto si myslim, ze prvni musim projit vsechny mozne zpusoby, kde se neco pokazilo u sebe a potom, pokud sam sebe presvedcim, ze jsem nenasel chybu u sebe a nebo nasel, ale neni jen z me strany, tak to jdu resit. Ale nedari se, vsak to znate, vzdycky to vidime jinak nez ten naproti.

MA PARTNERKA:
 
Stanovil jsem si urcite hodnoty, na kterych trvam a ktere hledam u sveho protejsku. A ackoliv to muze znit povysene, tak pokud ma nastavajici nebude splnovat neco zasadniho, co pozaduji, tak si myslim, ze to nema cenu. Protoze vim, ze nebudu stastny, kdyz to tak nebude. Chci jen to co sam nabizim. Tzn. nekoho, kdo uz alespon z casti nasel sam sebe (doufam, ze uz jsem sam sebe poznal, alespon ze 30% ) a uvedomuje si sve moznosti tady a zna sve prednosti a vady. Nekoho se svymi idealy a sny, ktere si chce splnit. Spise nekoho pro rodinu, nez cloveka, kterej usiluje o vysoke postaveni v povrchni spolecnosti, o ktere nestojim. Cloveka, ktery je verny a nehleda poteseni v alkoholu nebo jinych drogach. Nekoho, kdo vnima svet kolem sebe a lidi. Kdo nevidi jen sam sebe a sve cile. Nekoho, kdo si vsimne, kdyz v lete vyjde ven, jak krasne voni vzduch a stromy okolo a staci mu to k tomu, aby mu to zvedlo nalado a nabilo ho to do dalsiho dne.

PLANY DO BUDOUCNA:

Dale premyslim, jak co nejlepe financne zabezpecit sebe a do budoucna i svou rodinu. Hledam mozna vychodiska z toho, byt porad nekde jako poskok cely tyden a za odmenu mit volny vikend a pracovat za zlomek realne hodnoty prace, kterou jsem za tu dobu odvedl. Potrebuju vedet, ze jsem ohodnocen 100% tudiz pracovat sam na sebe. A co je pro mne dulezite je to, videt svet za hranicemi naseho statu. Cestovat a poznavat nove kultury a zpusob jejich zivota, abych videl vice cest, kterymi se clovek muze dat a jak to vypada v realite i kdyz je to vlastne stejne individualni, podle kazdeho jedince.
Ale chtel bychvidet zivotni pribehy ostatnich lidi, kde treba nehrajou ve spolecnosti takovou roli penize, ale spise mezilidske vztahy a vztahy k prirode.

Proste vyjdu ven a snazim se videt detaily, ktere jsem drive nevnimal, abych z toho sveta videl vsechno a ne zrovna to co se mi hodi a nebo to, nad cim jsem zrovna premyslel, ale abych mel otevrene oci, ktere me treba od meho premysleni odvedou k necemu jinemu, co bych nevidel ve spechu za necim nebo ponoren do myslenek o svem nejblizsim cili.

 A SAMOZREJME NAJIT CLOVEKA, KTEREJ BY TOHLE VSECHNO DOKAZAL POCHOPIT A VIDEL BY TO PODOBNE

Hodně vztahů skončí jěště dříve, než vůbec mohli začít. Jeden z důvodů je nedůvera mezi lidmi. Každý čeká, kdy mu ten druhý podkopne nohy a bojí se odkrýt to, jaký doopravdy je. Aby toho nebylo zneužito. Máme předsudky vůči někomu, koho známe jen krátce a jednání, které nám může připadat jako něco špatného, nebo v nás může vyvolat nějakou mylnou představu o tom druhém, je ve skutečnosti jen další obrana před nedůverou od toho duhého. Bojí se otevřít, stejně jako se bojíme my, akorát se to u každého projevuje jinak.

Každý máme své představy o tom, co hledáme a jaký by ten druhý měl být a když je nesplňuje hned od začátku, tak to zabalíme. Ale co když ten dotyčný je přesně to co hledáme, jen ještě sám nedospěl k rozhodnutí, že nám může opravdu důvěřovat a ukázat vše? Co když zahodíme to co tak dlouho hledáme, jen kvůli nějaký naší divoký teorii, která je podložena jen obranným chovaním toho druhého? Není to škoda?

Poslední dobou jsem často na různých fórech a diskuzích a nestačím se divit některým nazorům lidí. Když někdo napíše, že nevěra není špatná, když se o ní ten druhý nedoví, nebo když  jedna nejmenovaná 21 letá slečna psala, že mladí muži jsou k ničemu, že ji nemaj z čeho zaplatit dovolenou a že nejlepší jsou chlapi okolo 30ky, že už se o ženskou dokážou postarat. Na otázku co dokázala ona ve stejném věku, jako muži, které kritizuje, mi odpověděla, že ona nic dokazovat nemusí, že od toho jsou tu přece chlapi. A podobné hovězí a drůbeží názory. Tak si tak říkám, že člověka nikdy neodhadněš, až časem, když ho lépe poznáš, zamiluješ se do někoho, kdo se ti bude za zády tahat s někým jiným nebo z tebou bude, dokud za něj budeš platit útratu. a pak nějaká slečna s údivem založí fórum, že se muži bojí otevřít ženám a projevit svoje city - teď samozřejmě nechci nějak schazovat ženy, muži jsou někdy horší, spíše mi to přišlo vtipné, protože tyhle diskuze běželi souběžně na stejném webu. Jak se dneska vůbec může někdo někomu otevřít a věřit někomu, když tohle vidí okolo sebe? Všichni máme předsudky a já jsem typ člověka, kterej je uzavřenej a své problémy nikde neventiluje, což samozřejmě asi není dobře, ale říkám si je lepší si to pořešit sám, než to říct nesprávné osobě. Rád bych měl někoho, komu bych důvěřoval, ale skutečnost je taková, že plně důvěřovat nejde snad nikomu, ale to už jsem tu řešil. :) Tak sedím, kroutím hlavou a jen se usmívám. A doufám, že budu dost pozornej na to, abych nikomu nenalítnul, ale to se stejně nedá, protože když se člověk zamiluje, tak stejně nevidí věci, který by ho normálně odradily nebo by mu v hlavě vyskočil vykřičník - tady není něco v pořádku. Většinou to přejdeme, že se to spraví a že je to jen malichernost. Tak jsem zvědavej, koho potkám já a jestli naplníme navzájem své představy. Já jsem optimista věřím že jednou ji potkám, doufám že brzy, abych se nemusel trápit se vztahama, který nikam nevedou, i když zas je to dobrá zkušenost do života a kdo neprošel peklem, nebude si vážit ráje - to bylo obrazné :)