Tenkrát poprvé... s černochem!

Obě jsme byly vysoké brunety s dlouhými vlasy, krásnou štíhlou postavou propracovanou aerobikem a hezkými pevnými prsy. Věra byla o něco menší, byla trochu silnější a měla krásné modré oči. Obě jsme se věnovaly hlavně studiu, sem tam jsme si ale zašly zasportovat, do divadla nebo na koncert. Domů jsme moc nejezdily, protože to máme daleko. Největší rozdíl mezi námi byl v otázce sexu, o kterém jsme spolu vedly dalekosáhlé diskuse. Věra pravidelně střídala partnery, měla asi tři až čtyři partnery měsíčně. Nic k nim necítila, jen potřebovala sex. S některými to táhla několik měsíců, s jiným se jenom vyspala. Já jsem naproti tomu moc zkušeností se sexem neměla. Samozřejmě, že jsem už nebyla panna, ale mí sexuální partneři by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Během studia jsem měla dva kluky, a předtím také dva, ale nic vážnějšího.

 

Vše skončilo v „rychlovce“ a já jsem vlastně nepoznala, co je to prožitek z krásného a něžného milování. O ztrátě panenství, o které jsem přišla v sedmnácti na svatbě mého bratrance ani nevím, protože na svatbě mi jeden mladík (dodnes ani nevím jeho jméno) stále naléval víno a jak si mě takto „připravil“, tak mě zatáhl do stodoly. Tam mě vlastně znásilnil. Já o ničem vůbec nevím. Jak jsem se probudila, byla už noc, z kačenky mi vytékalo sperma smíšené s mou panenskou krví a já byla celá nahá. Mé šaty ležely opodál, kalhotky ani podprsenku jsem nenašla – asi si je vzal dotyčný mladík jako trofej za dobytí další panny.

 

S Věrou jme měly domluvu, jak si jedna z nás přivedeme na pokoj pánskou návštěvu, tak požádá tu druhou, jestli by jí nezašla pro něco do knihovny. Ta druhá měla ihned pochopit, že má vyklidit na dvě hodiny pole. Dovedete si představit, jaká byla skutečnost - já musela naoko chodit třikrát týdně do knihovny a Věra prakticky vůbec. Při některých pánských návštěvách Věry jsem pryč nešla. Jakmile Věra zavřela dveře našeho pokoje, zůstala jsem ve vedlejším malém pokojíku. Asi po půl roce našeho společného bydlení na koleji návštěvy mě přepadla zvědavost a Věru jsem šmírovala klíčovou dírkou...

 

Začala jsem ji šmírovat hlavně proto, že v poslední době sexuálních radovánek s černochem Alim vydávala takové zvuky, že jsem myslela, že je v posledním tažení. Po radovánkách však byla uvolněná, klidná a vyrovnaná a že křičela, to vůbec nevěděla. Zato já jsem byla celá nesvá, nejen ze školy, ale i z toho důvodu, že si stále nemohu najít dlouhodobého přítele. Věra, jako kdyby to tušila, mi navrhla, že by mi domluvila setkání s kamarádem Aliho, který se jmenoval Mohamed a byl také z Egypta. Prý si mě už ve škole všimnul a moc se mu líbím. Alimu se svěřil, že by se mnou chtěl chodit, jestli to nemůže nějak přes Věrku zařídit. To mi vyrazilo dech. Já, která z důvodu své plachosti, nesmělosti a z důvodu svých špatných zkušeností s kluky bych si měla něco začít z „nouze“ s černochem? To teda nikdy! Rázně jsem to Věře odmítla...

 

Během příštího týdne k nám však na pokoj přišel na návštěvu současný Věřin černý kamarád Ali i se svým krajanem Mohamedem. Jak přišli, hned mě zaujalo jejich krásné oblečení a to jak jsou navonění, pro mě nezvyklými arabskými vůněmi. Zároveň jsem si všimla jejich velkých nohou, ale to jsem hned vypustila z hlavy. Ali a potom i Mohamed povídal o Africe, Egyptě, jeho rodné vesnici a o tradicích, o jejich ženách. Zaujal mě jejich názor k mnohoženství, postavení ženy ve společnosti, náboženství a zvyky s ním spojené. Musela jsem během našeho společného rozhovoru konstatovat, že Mohamed byl velmi příjemný mladý muž.

 

Po jejich odchodu mi Věra řekla, že Mohamed na mě mohl nechat oči. Jak jsme si lehly, začala mi povídat o svém milování a Alim. Vyprávěla, že ani nevím, co je to milování s černochem. Ona to může srovnat, měla milenců nepočítaně, ale ani jeden z nich se prý nemůže rovnat jejímu Alimu. Jsou krásní, jemní a velmi ohleduplní. Nezáleží jim na rychlém dosažení svého orgasmu, ale na uspokojení partnerky a dosažení co největšího počtu orgasmů u ní. Je to prý úplně něco jiného než s bělochy. Navíc jejich nástroj se nedá srovnat s těmi „pinďoury“ bělochů. Protože se jí zdál penis jejího Alího příliš veliký, tak si ho minule změřila. Alí ho má ve ztopořeném stavu dlouhého 26 centimetrů. Prý největší bílý pinďour, kterého měla v sobě, měřil jen 19 centimetrů.

 

Alí ji vyprávěl, že u černochů se dá orientačně poznat délka přirození podle délky chodidla, on že má nohu čtrnáctku. Dále jí řekl, že jeho kamarád Mohamed má nohu šestnáctku a jeho penis je o dobrých sedm centimetrů delší. To, co mi Věra řekla, mi nedalo spát. Stále jsem cítila v podbřišku jemné mrazení a neviditelný červík chtíče v mé hlavě mě začal nahlodávat. Vysvobodilo mě zkouškové, nekonečné šprtání, skládání zápočtů, testů a zkoušek. Pro ustavičný stres jsem na Mohameda skoro zapomněla. Sice k nám několikrát přišel na pokoj s kyticí v ruce nebo menším dárkem, ale já jsem na něho neměla vůbec čas. Teprve mi ho Věra důrazně připomněla, jak jsem „vylétla“ z nejtěžší zkoušky ve třetím semestru – pružnosti a pevnosti. Byla jsem z toho celá nešťastná a moje psychika byla na nejnižším bodě. Ráno mi Věra oznámila, že má na mě dneska připraveno překvapení...