Je to asi rok, co jsem se ocitla v totálně zmateném dni, ale nebyla jsem to jen já, blbnul takhle i můj syn, který už si ráno pletl datum a den a málem i rok a do práce odešel s každou ponožkou jinou.
Já jsem na tom nebyla o moc lépe. Ráno jsem zapomněla natankovat a tak jsem dojela do práce na výpary. Dcera do mě ráno hučela na poslední chvíli hromadu otázek, které vyžadovaly přemýšlení a tak jsem si do auta místo čtyřech pneumatik hodila na výměnu jen tři.Zkrátka den jako malovaný, když opomenu to, že mi ten den vše padalo z rukou, završila jsem to odpoledne cestou z práce, když jsem přišla k okénku trafiky, hodila na časopisy úřední dopis a s ledovým klidem pronesla: "Prosím DOPORUČENĚ!" Ještě nikdy jsem se necítila tak trapně, když mi to došlo.