01.Listopad 2009,17:04
Ozvalajsem se na inzerát, který sliboval při mé dobré pracovní snaze až 1500,- Kč denně. V telefonu mě v podstatě okamžitě odmítli informovat ojakou práci jde. Dokonce i zaměření bylo zamítnutu, zda jde o obchodní,či technické věci s tím, že se musím dostavit na výběrové řízení. Vzásadě na tyto inzeráty nereaguji, neboť už i nabízené částky jsoupodezřele vysoké, ale na druhou stranu, proč to někdy nevyzkoušet?Dostavila jsem se na pohovor, který mě neuspokojil. Dokonce ho považujiza zcela zbytečný. Vypadalo to následovně:
"Dobrýden, posaďte se u nás, teď Vám povím něco o naší firmě. Jsme firma,která je přímí dovozce drogistického zboží, naše nabídka obsahuje zatím6 koncentrovaných výrobků, kterou budeme nadále rozšiřovat."
Pracovalajsem 3 měsíce jako dealera dětského oblečení, kde byla slibovanáměsíční částka až 30 000,- Kč. Přesto, že jsem prodala dost zboží aměla jsem i pocit, že mi to šlo, v závěru jsem zjistila, že můj čistýpříjem činil 3 412,- Kč, věděla jsem proto, na co se mám zeptat. Na mouotázku byla velice stručná odpověď: "Přijďte v pondělí ráno v 8:30 a ovšem se přesvědčíte na vlastní oči. Uvidíte, že budete spokojená,hlavně přijďte elegantně oblečená, což, jak vidím Vám nedělá problém,zatím se mějte hezky a v pondělí Vás očekáváme."
Taktoproběhl dvouminutový rozhovor. Bylo mi líto i benzínu, který jsemprojela, protože domluvit další schůzku v tomto případě bylo možné i potelefonu. Byla jsem znechucená a otrávená, přesto jsem se rozhodnla, žetam v pondělí pojedu, aby manželovi ukázala, že jsem pro to udělala všea také jsem byla zvědavá na to, v čem dělá tato firma takové tajnosti.V pondělí ráno jsem vstoupila opět do stejné kanceláře, kde mě posadilia snad áx se tam někdo mihnul se slovy: "Ještě vydržte!"
Sedětjsem skutečně vydržela, poté přišel muž, kterému mě předali s tím, žese ho mohu ptát na všechno, co chci vědět, že mi vše vysvětlí a popracovní době se sejdeme a uděláme konečné oboustranné rozhodnutí. Mužneodpovídal takové eleganci, kterou jsem si představovala, když měpřivedl ke staré škodovce, která vypadala, jako by byla ukradená navrakovišti dostala jsem docela strach si k němu sednout. Musela jsemuklidnit svou nedůvěru, abych byla schopná s tím chlapem odjetprorezlým autem, které určitě nevědělo, co je to technická kontrola. Poněkolika kilometrech jsem majitele vozu upozornila, že mu celou dobusvítí kontrolka na benzín. Uklidnil mě, že ráno natankoval za 200,- Kča hned se chlubil, že on si vydělá 2000,- Kč denně. Poté mě pozval kbenzínce na kafe, že si ho ráno nestihl dát. Zastavil mimo stojany,vylezl z auta a řekl:
"Koupítemi kávu, já teď nemám ani korunu, až vydělám, tak Vám to vrátím, jé avy kouříte, tak to bych Vás mohl poprosit o koupení cigaret."
Bylajsem v šoku, muž, který údajně vydělává tolik peněz, nemá na benzín, nacigarety a dokonce ani 10 korun na kávu z automatu. Už toho na mě bylonějak moc a proklínala jsem rána, kdy jsem k němu sedla. Mé auto bylozaparkované daleko, na to, abych odjela. Vše bylo tak šíleně negativní.Půjčenou částku mi skutečně odpoledne vrátil z prodaného zboží, kdy semu celkem povedlo skutečně utržit přes 2000,- Kč a to jen díky tomu, žesi v distribuci učebnic nabrali velká balení jaru na nádobí apod. Jsemvšímavá a tak jsem zjistila, že jde o Polský výrobek, který v Polskuvyjde na 60,- Kč, 20,- Kč si přirazí firma a dealer ho lidem prodá za199,- Kč. Ostatní zboží nabízel s přirážkou 400%. V Úvalech nabízelzboží ženám v JZD, ty s ním však pěkně zametli, že už jeho zboží majívyzkoušené a je na nic. Za ty peníze se jim ani nedivím. Sotva jsmevyjeli z Úval začala mu stoupat teplota v motoru. Nevěděl si s tím radya tak jsem mu pomohla auto odtlačit ze silnice a šla jsem sehnat voduna dolití. Vše se podařilo a já se těšila, že už pojedeme na základnu,kde si sednu do svého auta a popádím pro dceru do školy. Najednoukoukám a jedeme jinam
"Potřebuji rychle do Řep, něco tam ještě musím vyřídit."
Myslelajsem si, že tam má něco ještě dodat, najednou z něj vypadlo, že tambydlí a musí si tam zařídit něco osobního. Potřebovala jsem jet prodceru, nikdo mě neupozornil, že zde budu až do pozdního odpoledne.Dovezl mě do Řep s tím, že musím vystoupit z auta a hodinku tam na nějpočkat. Jde si něco vyřídit s manželkou. Upozornila jsem ho na to, žemě mohl vyhodit v Kyjích, že bych jela domů a né mě tahat řešitsoukromé věci, že jsem nezaměstnaná a nebudu na něj čekat někde vhospodě.
Nedobrovolnějsem tak odcestovala přes Prahu do Řep. Hodinové čekání ve šňůře naBarrandovském mostě už mě nemohla zaskočit. K jeho domu jsme dojeli užza tmy, zůstala jsem v autě a čekala tam na něj 40 minut. Musela jsemvše zavolat manželovi, aby neměl strach. Konečně se zase dealer vrátilk autu a já zajásala, že snad stihnu doma děti, než půjdou spát. Tojsem ještě netušila, že mě čeká pendlování po zastavárnách, kam sesnažil tento děsný muž vnutit zlatý řetízek na jeden týden. Dostal zaněj 500,- Kč, teprve potom mě odvezl do Malešic k autu. V závěru jsemse dozvěděla, že musím mít ŽL, který nemám a jezdit výhradně svýmautem. K tomu jsem si přičetla to, že i podle dealera není každý dentak úspěšný, jako byl dnešní, čemuž věřím, protože nebýt té knižnídistribuce, tak si vydělal maximálně 500,- Kč, projetý benzín +amortizace auta, silniční daň, zdravotní a sociální + daň na konci rokua byla bych ráda, pokud bych měla životní minimum.
Když jsem uviděla své auto, tak jsem se snad ani nerozloučila a nedočkavě jsem pádila domů.
Upřímnou soustrast tomu, kdo zažil něco podobného.