Sedim doma sama a koukám do toho pitomého monitoru, občas kouknu na telku, ale ani ta mě nebaví. Mozkové závity se prohání v zatáčkách myšlenky bez ladu a skladu. Je smutno! Nikde nikdo! Venku chlad a vítr a tady jen bolavej zub, co mě trápil na dnešek celou noc.Není jednoduché zvládat tu smutnou samotu a k tomu řešit složité věci. Člověk by neměl být sám, nebyl k tomu stvořený. Samota nutí každého přemýšlet a tak odhalovat chyby na druhých a to hůř se potom udržuje přátelství, ale na druhou stranu, právě v těchto chmurách se ukáže, kdo je opravdový přítel do nepohody. Možná by ty smutné chvíle samoty měl ochutnat každý, aby si potom vážil hezkých zážitků, stejně tak by lidé, co nemusí počítat peníze při nákupech měli ochutnat vyžití s nejnižžím platem, aby takové lidi neodcuzovali a nebrali je za cíl výsměchu.Kde hledat spravedlnost? Proč lidé hodní a ochotní ponáhat nežijí podle toho a lidé nevážící si ničeho a nikoho mají všeho dostatek? Na to nikdo nedokáže odpovědět.Snad se vše jednou obrátí.