Můj dědeček miloval děti. Pracoval u filmu a byl velice vtipný. Pár jeho kousků se šířilo rodinnou a tak se o ně podělím.
18.Duben 2010,22:57

Můj dědeček s babičkou a pes Kazan

obrazek000023

Jak už jsem psala, měl můj dědeček dílnu - černé řemeslo. Kazan (pes na fotce) tam musel chodit v bačkorách, aby si nevrážel kovové špony do nohou. Byl to vyřazený pes od policie, protože šel rovnou po krku a to ho nikdo na výcviku neodnaučil, jinak byl však přátelský pokud nikdo nikomu neubližoval. Ale o tom jsem psát nechtěla. Dědeček každý večer u své dílny zatáhl roletu, kde měl jen díru na to, aby bylo vidět na rozpis pracovní doby. Každé ráno byl nešťastný když zjistil, že právě tímto otvorem mu tam někdo čůrá a vchod do dílny tak začal zapáchát jako věřejné záchodky.

Kazana na hlídání použít nemohl, musel by nechat otevřenou dílnu, protože mezi roletou a dveřmi ho zavřeného nemohl nechat. Vymyslel proto jinou pomstu. Večer zůstal v dílně a nechal se tam zavřít. Dveře za roletou do dílny si nechal otevřené a trpělivě čekal. Unavený a ještě k tomu ve tmě však usnul a tak měl ráno zase louži ve dveřích. Druhý den nechal práci na své dceři a učňovi Onřejovi a chrupnul si přes den, aby večer vydržel. Povedlo se! Seděl připravený u rolety a čekal. Najednou se proti němu vynořil něčí ….. a začal močit. Děda pohotově čapl velikou plechovku modré barvy a hrcnul jí do díry. Byla to varva vskutku kvalitní a opilec ani nevnímal, co se děje. Druhý den šel z vesela na jedno pivko a děsně se pobavil, když vedle u stolu seděl chlap s modrou barvou na rukách. Všichni svorně šli potom, když jim děda vše povyprávěl na WC, aby si prohledli u žlábku, jak bude mít ten chlap modré nejen ruce. Od té doby měl děda ve vchodu sucho.

 
kategorie: vyprávění o dědečkovi
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů
22:18

krajiny_883525893_55

Mamka byla už dospělá a dojížděla do práce do Chirany v Modřanech, kde pracovala ve výstupní kontrole. Jednoho dne se to v práci nějak protáhlo a tak mamce ujel večerní autobus. Její kolega jí uklidnil, že jí sveze domů autem. Byla to skutečně jen přátelská výpomoc. Mobil je vymoženost až dnešní doby a tak dědečel lítal kolem baráku a měl o Evu strach. Když uviděl, jak v  ulici zastavilo auto a z něj vylezla Eva (jeho dcera) vylítl z pozarohu, chlapovi dal ránu a urval mi dvěře u auta se slovy: “Dceru mi prznit nebudeš!” Chudák chlap byl tak v šoku, že nebyl schopen slova. Za to děda měl potom o práci postaránu, musel mu auto opravit a je pravdou, že od té doby už po nikom nevystartoval.

 
kategorie: vyprávění o dědečkovi
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 1 komentářů
15.Listopad 2009,01:38



Dědeček měl zase svůj žárlivej den. Babička ho měla plné zuby, protože běhala celej den kolem postižené dcery Růženky na vozíčku a nejmladší Karličky (Eva už byla v té době skoro dospělá, ale zase byla přes den v práci v dílně u dědečka). Tenkrát byl dřez na nádobí v podobě nábytku, kdy se vytáhlo veliké šuple s nohama, kdy byly 1 nebo 2 kulaté dřezy. Babička naštvaně položila na stůl polévku. Všichni až na dědu už se chystaly zabořit lžíci, když se přihnal ke stolu dědeček se slovy: "Snad na mě holky počkáte?" Babička šla mezi tím umýt nádobí, jenže jí po celém dnu bolely nohy a tak si vzala židli, která byla nejblíže. Do dnes nikdo neví, zda to udělal schválně, nebo ne, ale vzala židli dědovi přímo pod zadkem, než si stačil sednout. On se toho nevšiml a tak se zkácel na zem, strhl na sebe ubrus i s  polévkou. Holky se mohly potrhat smíchy, když se vynořil z podstolu a na své prořídle kštici měl háro z nudlí a zeleniny.
 
kategorie: vyprávění o dědečkovi
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů
01:27



Dědeček nebyl zastánce mlácení, ale jednoho dne ho moje mamka moc rozlobila. Začal jí vysvětlovat, že jí nandá řemenem, aby to bylo ještě působyvější, chtěl jí ukázat, jak moc je řemen pevný. Nebyl líný sundat lustr a pověsit pásek na skobu. Pevně se ho chytil a chtěl se na něj opatrně zavěsit, aby nahnal jeho pevností Evě trochu respektu.
Skutečně to pásek vydržel, vydržela by to i skoba, kdyby ovšem nevypadla půlka stropu. To jak řádila babička si nikdo neumí představit, protože měla vše nachystané na Vánoce, které byly už za 2 dny.
 
kategorie: vyprávění o dědečkovi
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů
12.Listopad 2009,21:07




Z černobílé barevná

 
kategorie: vyprávění o dědečkovi
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů
08.Listopad 2009,08:38


Jednoho dne zůstala Eva s Ondrou zase v dílně bez dozoru. Eva se všimla, že dědeček nezamkl svou bedlivě hlídanou skříň s meducínou. Hned měla nápad:
"Ondro? Nenakoukneme, co to je v té skříni za meducínu?"
Ondra moc neodporoval a zvědavost to vyhrála. Mimo obrázků svůdných žen byla ve skříni velká láhev domácí pálenky, kterou si děda pálil tajně na chatě v Klánovicích.
Slovo dalo slovo a Eva s Ondrou začali spokojeně ochutnávat tento mok. Příjemně se jim u toho povídalo a tak si ani jeden z nich nějak neuvědomili, že pálenka z láhve mizí. Ve chvíli, kdy byla prázdná už to bylo oběma učňům úplně jedno.
Zamknuli dílnu a rozhodli se odejít domů. Jak se to povedlo Ondrovi nevím, ale Eva se ve špinavých monterkách držela ornamentů z dlažebních kostek na chodníku, nechybělo moc k tomu, aby upadla.
Doma řekla babičce jen mezi dveřma: "Je mi zle!" Špinavá z dílny spadla do postele a nevěděla o světě.
Dědeček se mezi tím vrátil do dílny. Roleta zatažená a nikde nikdo. Odemkl, aby si dal panáka a ejhle, flaška prázdná. Domů běžel naštvaný, nadával na dceru celou cestu.
Babička hned mezi dveřma hlásila: "No, prosím tě, kde jsi? Holcew je šíleně zle, to jsi jí nemohl doprovodit domů, co kdyby někde upadla? Lehla si v těch zadělaných monterkách do postele, musí jí být hrozně!"
Dědeček si zamumlal, aby to babička neslyšela, že má proč jí být zle. Vešel za ní do pokoje, vzbudil jí a hned spustil: "Jak si to dovoluješ ty potvoro, počkej až vstaneš, to si vyřídíme, co si budou teď myslet rodiče Ondry?"
V tom vešla babička a ptala se, jak je Evě. Děda hned zašeptal Evě do ucha: "Opovaž se říct mamce, že mám v dílně kořalku!" Babičce potom vysvětloval, jak snědla něco špatného a musí se z toho vyspat.


 
kategorie: vyprávění o dědečkovi
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů
05.Listopad 2009,23:10




Jako každý den se dědeček hnal do práce zase na poslední chvíli. Jeho nezvózitu okořenila ještě babička tím, že ho požádala, aby vzal sebou smetí. Díky tomu se docela pohádali. Dědečkova nervózita vyvrcholila tím, že hodil na sebe kabát a letěl na tramvaj. V té době se do nich dalo ještě naskakovat za jízdy, což i dědeček ten den praktikoval. V tramvaji po něm všichni divně koukali, bylo mu to nepříjemné. Začal se prohlížet. Sahal si na ramena a nenápadně si je čistil, když mu pohled sjel dolu na nohy. V tom se zastyděl, jak jede vyšňořený. Zapomněl si vzít kalhoty a tak mu z kabátu koukaly jen nohy s ponožkama, které měl upevněné pánskými podvazky. On pečliví na svou upravenost se vrátil domů a babičce vynadal, že ho takhle nechala odjet, ta se zase divila, proč lítá venku v podvazkách!...


 
kategorie: vyprávění o dědečkovi
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů
16:57
Dědeček se vyznačoval mimo obrovské lásky k dětem také neúnosnou žárlivostí.Nebylo dne, aby neosočil babičku z nějaké nevěry. Ta to zvládala z bravůrní trpělivostí. Pamatuji si, jak stál u okna s dalekohledem a sledoval jí při nákupu v protějším obchodě se zeleninou. Hned po jejím návratu jí vynadal za to, že se bavila se zelinářem. V té době pracoval u filmu, kdy se choulostivé zcény z filmů museli pečlivě vystříhávat. Dědeček si vystříhané zcény na kusech filmů vzal, aby se mohl později tímto zakázaným ovocem pokochat. Strčil si film do kapsy u kabátu a odešel domů.
Ráno spěchal do práce a nechal si doma klíče, tak se pro ně ještě vracel, protože nechtěl od babíčky dostat vynadáno, že zase kouří, strčil si v ruce cigaretu do kapsy, aby to neviděla. Babička jen ledově pronesla: "Ona Ti ta kapsa jednou chytne!" Sotva to dořekla, děda hořel, protože opomenul, že má v kapse kousky vysoce hořlavého filmu. (Zůstal zdráv a nepopálen, jen přišel o tu erotiku v kapse a o kabát)




 
kategorie: vyprávění o dědečkovi
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů
01.Listopad 2009,21:40

Je to dávno, kdy dědeček měl v Praze na Ohradě dílnu.
Provozoval černé řemeslo a vzal k sobě mou maminku jako učně spolu s nějakým Ondřejem.
V dílně stála bytelná železná skříň, kterou si dědeček zamykal. Často se ukrýval za její dveře,
něčeho se tam napil a pronesl: "Fuj, ta meducína je hnusná!"
Jednoho dne musel odejít z dílny brzy a tak dal Ondřejovi a své dceři práci - zamést dílnu, aby
si pes Kazan nevrazil kovové špony do tlapek. Šlo to rychle a děda se ještě nevrátil.
Mládí je neposedné a tak Ondra s Evou vymýšleli, jak si ukrátit čas.
Z nudy strouhali ze starých zápalek na ponk hlavičky a bouchali do nich kladivem.
Dílnou se ozývaly pěkné rány. V tom se zjevil dědeček a vynadal jim, že je to slyšet až na ulici,
ale jeho veselá povaha to rozčílení přemohla a přistoupil k Ondrovi se slovy: "Když něco dělám,
tak to dělám pořádně!" Vytáhl z kapsy pár dutých klíčů a nacpal jeden nastrouhanýma hlavičkama.
Pořádně to upěchoval, potom na klíč přivázal provázek a bouchnul s ním o ponk.
Ozvala se rána jako z děla. Děda zůstal stát jako sloup a nešťasným pohledem koukal na torzo klíče,
které se mu pohupovalo na provázku. Nastalo hrobové ticho do kterého děda najednou zakřičel:
"Parchanti, padejte domů! Ať Vás tady ani nevidím, Vás mi byl čert dlužnej." Až druhý den Eva
s Ondrou přišli na to, proč se dědeček tak rozlobil, On si totiž zničil klíč od své skříně,
kam nechodil na meducínu, ale na kořalku, na kterou se po návratu do dílny tak těšil.
 
 
kategorie: vyprávění o dědečkovi
vložil: 1Ivetta
Permalink ¤ 0 komentářů