02.Listopad 2009,23:35
Můj první manžel se po vážné nemoci, která mu zasáhla do života, začal velice kamarádit s alkoholem.Jeho kousky občas neměly konkurenci. Občas jsem se ho ani nedočkala. Nastala noc, kdy se opět domů nedostavil a tak jsem šla spát. Nenašla jsem ho doma ani ráno a tak jsem odkráčela do práce. Toho času jsem pracovala u stejného podniku jako on, jen na jiném místě. V práci jsem zjistila, že ani tam se nodostavil. To už jsem byla nervózní, protože nikdy práci nevynechal. 
Domů se přikodrcal až večer. Byl zaražený, skoro nemluvil. Najedl se a provinile na mě koukal. Nedalo mi to a zeptala jsem se: " Kdepak jsi se toulal? V práci Tě také sháněli."Opřel si čelo do dlaní a brumlal na půl pusy: "No, šel jsem domů včera v noci,, teda k ránu to vím. Potom vlezl do výtahu a rozčiloval se, že v něm nesvítí světlo a víc si nepamatuju."Udiveně jsem položila další otázku: "Do jakého výtahu? Vždyď tady výtah nemáme."To ho rozproudilo a začal mluvit: "No právě! To mě vůbec nenapadlo, že nemáme v domě výtah. Vlezl jsem do nějaké skříně na chodbě, co tady měli sousedi připravenou na stěhování a usnul jsem tam dřív, než jsem z ní stačil vylézt. Spal jsem tak tvrdě, že mě ráno odvezli stěhováci i s tou almarou, když jsem se probral, nevěděl jsem kde jsem. Bylo to hrozné, cítil jsem, že jedu v autě, ale nemohl jsem ven, protože jsem byl zastavěný nábytkem. Na záchod se mi chtělo, blbě mi bylo, hlad jsem měl a strach, že mě někdo unesl a rozkrájí. Bál jsem se i volat o pomoc! Když mě začali i s almarou rvát s auta, tak jsem se ozval. Málem mě pustili na zem z auta, jak se lekli. Nejhorčí je, že jsem po vysvobození nevěděl ani náhodeou, kde jsem? Plácal jsem se domů celej den, bal jsem totiž až u Olomouce a bez peněz se domů jede opravdu špatně,"Tenkrát manželovi moc do zpěvu nebylo. Na půl roku dokonce omezil pití. Věšřím, že dnes vzpomíná na tuto sitaci s úsměvem stejně jako já.
Domů se přikodrcal až večer. Byl zaražený, skoro nemluvil. Najedl se a provinile na mě koukal. Nedalo mi to a zeptala jsem se: " Kdepak jsi se toulal? V práci Tě také sháněli."Opřel si čelo do dlaní a brumlal na půl pusy: "No, šel jsem domů včera v noci,, teda k ránu to vím. Potom vlezl do výtahu a rozčiloval se, že v něm nesvítí světlo a víc si nepamatuju."Udiveně jsem položila další otázku: "Do jakého výtahu? Vždyď tady výtah nemáme."To ho rozproudilo a začal mluvit: "No právě! To mě vůbec nenapadlo, že nemáme v domě výtah. Vlezl jsem do nějaké skříně na chodbě, co tady měli sousedi připravenou na stěhování a usnul jsem tam dřív, než jsem z ní stačil vylézt. Spal jsem tak tvrdě, že mě ráno odvezli stěhováci i s tou almarou, když jsem se probral, nevěděl jsem kde jsem. Bylo to hrozné, cítil jsem, že jedu v autě, ale nemohl jsem ven, protože jsem byl zastavěný nábytkem. Na záchod se mi chtělo, blbě mi bylo, hlad jsem měl a strach, že mě někdo unesl a rozkrájí. Bál jsem se i volat o pomoc! Když mě začali i s almarou rvát s auta, tak jsem se ozval. Málem mě pustili na zem z auta, jak se lekli. Nejhorčí je, že jsem po vysvobození nevěděl ani náhodeou, kde jsem? Plácal jsem se domů celej den, bal jsem totiž až u Olomouce a bez peněz se domů jede opravdu špatně,"Tenkrát manželovi moc do zpěvu nebylo. Na půl roku dokonce omezil pití. Věšřím, že dnes vzpomíná na tuto sitaci s úsměvem stejně jako já.
Já 10 let po rozvodu
