Možná by někdo z Vás chtěl o mě vědět víc. Nemám se s čím tajit, přesto, že můj život je jeden velký bol na srdci. Vím, že jsou zde trable způsobené i mou dětskou nerozvážností, ale jako dítě člověk na vše hledí jinak. To, co je pro dítě nepřekonatelný problém je pro dospělého banalita a dalo by snad i řící, že naopak je to podobné.
Už při mém narození se vše zvrtlo. Nejen, že mě mamka dostala a zárověň viděla až po třech měsících po porodu, ale ještě mi zaměnili jméno a tak se vlastně jmenuji jinak, než bylo přáním mé mamky.
Tato smůla se mě chytla tak pevně, že jsem se jí nedokázala za svůj život zbavit, ale to by bylo na román a ten tady rozhodně psát nechci. Nejen, že by to mnohé možná ani nezajímalo, ale také by tomu málokdo uvěřil, že to vše mohl zažít jeden člověk.
Tuto stránku jsem se rozhodla napsat z několika důvodů. Chtěla bych zde dodat odvahu týraným ženám k řešení své situace a to dle vlastních zkušeností. Sned probrat i něco z výchovy dětí a reagovat na komentáře, pokud nějaké budou. Ráda uvítám i náměty na téma, které by jste se zde chtěli dočíst. Vím, že pomoc od státu není až taková, jak se dnes všude říká a mnohdy jí ani nelze v některých situacích využít, ale bojovat se dá, jen to chce vždy nahmátnout třeba i ve tmě nějaký zachytný bod a věřte, že někdy postačí jako první krok i špendlíková hlavička. Mnoho žen si dokonce léta ani neuvědomí, že jsou vlastně doma týrané psychicky. Čas to vše však ukáže! No a potom se nestačíte divit.
Nejsem psycholožka, ani nic podobného, jsem jen obyčejná žena, která měla hodně starostí v životě a ještě stále má. Myslím si, že popis, nebo spíše popovídání o některých situacích a to třeba nejen z mého života mohou dodat někomu sílu bojovat, nebo alespoň dát návod k zamyšlení a k opatrnosti v rozhodování. Dnes se život s nikým nemazlí, dívky jsou dnes ráznější, přesto si myslím, že cit a něha se ještě nevytratily z naších srdcí a tím zůstáváme neustále dušičkou zranitelné nádoby. Příroda nám ženám dala do vínku lásku, abychom jí mohli předávat svým dětem a muži naší křehkosti často zneužívájí. Neříkám však, že to nemůže být obráceně, neboť sama znam i muže, co za dobu manželství přišli zcela o svou lidskou osobnost a jsou z nich jen utrápené, ponižované trosky.
Doufám, že se mi zde můj záměr podaří a přeji každému, kdo to jen trochu bude potřebovat, aby zde našel trochu odvahy.
PS: Možná má slova pomohou i mladým dívkám v rozhodování, neboť i já jsem si za své problémky mohla tím, že jsem zvolila špatnou cestu. Nemohu tvrdit, že jsem nikdy neposlechla svou mamku, protože já od ní žádné rady moc nedostávala, ona sama si zkazila život špatným rozhodováním. Je však pravda, že když jsme mladí, slova rodičů jsou pro nás otravná. Bohužel však mnohdy pravdivá.