POVÍDÁNÍ O SNECH

Sen je sen, a kdo mu věří? - blázen jen! Tak se říká, ale není to vždy pravda. Jsou sice sny, které jsou naprosto bezvýznamné, nemají pražádného vztahu k osudu člověka a jeho možnému štěstí. Takové sny nejsou ty pravé, bývají vyvolány různými příčinami; nebýt těchto příčin, nebolo by ani těchto snů. Může je vyvolat celodenní stres, rozčílení, nebo když myslíme celičký den na nějakou věc, nebo máme z něčeho strach, ale také přeplněný žaludek jídla, či hojného pití může probudit tyto sny. Co se zdá však zřítka se vyplné, ať v dobrém, či ve zlém.

Jsou však sny, které se dostaví po předcházejícím úplném klidu mysli, když člověk sladce, lehce zdřímne - jako děcko nevinné. A tyto sny už mají svůj význam - jenom je správně vyložit! Stává se ovšem i v takovém případě, že výklad snu selže, sen se podle něho nevyjeví. V tom však je zase háček. Někdy si člověk takový sen neúplně, nejasně nepamatuje, často k němu přidává něco o čem se domnívá, že se mu to také zdálo a zatím to tak nebylo. Na paměť je v tomto směru těžko spoléhat. Sen je jako obláček, který mění svůj tvar a podobu.  Těžko ho myslí zachytíme a v paměti podržíme. Stává se, že se v noci probudíme a sen si živě vybavíme a tím, že si to budete pamatovat - a ráno si sen pamatujete nejasně a nebo dokonce si ho nepamatujete vůbec. Někdy se zase stane, že si člověk na takový sen vzpomene mnohem později - a to už nejde dát za takové vzpomenutí ruku do ohně. Nemůžeme se potom divit, že nás takový výklad snu potom zklame.

Jenom tehdy, když sen si živě, do nejmenších podrobností a pravdivě pamarujeme, můžeme spoléhat na správnost výkladu.

Nejspolehlivější výklad je ze snu, který se nám v téže noci zdá podruhé, či potřetí, nebo se věrně opakuje v nocech následujících. Takové sny už něco znamenají. Snažme se si je zapamatovat.

Zvláštní význam mívají sny, které se zdávají ve dne, když zcela zdraví člověk, bezstarostný  a zdraví na chviličku zdřímne. U nemocného člověka může totiž jít jen o výplod jeho nemoci.

Sny měly svůj význam už i v biblických dějinách, což potvrzuje čtení bible. také historie zaznamenala různé zvláštní sny, které se dříve, či později vyplnily. Já sama jsem měla sen, který mě rozhodil, aniž bych koukala do snáře, pochopila jsem jeho význam. Nikdy jsem si nerozumněla se svou matkou, ale ona milovala mého syna. V době, kdy už nebyla na tomto světě se mi náhle zjevila ve snu na terase našeho domu a zoufale a zároveň důrazně volala moje jméno a kynula rukou, jakoby mě chtěla varovat. Já sama jsem si ve snu uvědomovala, že matka již nežije a tak jsem se před ní schovala do obývacího pokoje. Bylo to tak živé, že mě sen provázel celej den jako noční můra. Večer mi syn řekl, že jde s klukama na diskotéku. Přejel po mě mráz a hned jsem věděla, že ho musím varovat. On si však mé varování nevzal k srdce a ve dvě hodiny v noci se kamarád se kterým jel domů vyboural 1 km od domova, nehodu přežil zázrakem jen s polámanou páteří na místech, které mu neznemožnily další plnohodnotný život. Po roce se mi opět zjevila moje matka, tentokrát jsem před ní neutekla, ale vím, že jsme si povídali. O čem, to nevím, ale druhý den jsem uvažovala, co se má zase stát? Netušila jsem, že varování mělo být na mou hlavu. Druhý den mě manžel zmlátil a vyhrožoval a tento spor trvající téměř půl roku dovedl mé manželství k rozvodu za velmi nepříjemných a násilných situací. Dnes vím, že pokud uvidím ve snu svou matku, bude to varování, které budu respektovat.

Staří Řekové

už…

a prej…

měli

ředitele

přes sny

…ano, ředitele Morfea, a docela i praj vedoucího samoobsluhy přes spánek, vedoucího a jmenoval se Hypnos, čili dvě chutě, které když se smíchají, udělá se spolehlivě opiát se jménem SEN, což je zárověň výsledek i fyziologický dle nejnovějších výzkumů tam i tam, no a proto si myslím, že když člověk o něčem sní za bílého dne, když jde třeba po ulici, proč by nesnil v noci, když je v posteli, vždyť přeci výrobu snů a ledacos jiného vyrábí jeden stroj, mozek člověka, a není snad vyplněný sen, když si řekl patnáctiletý Einstein, že by chtěl chytit sluneční paprsek do dlaně, a nakonec ho vypočítal. Taková blbost podle lidí přespříliš rozumných a vidíte, sen se splnil, anebo není vyvedený sen, kterej snil pan Ciolkovskij, ač by byl jeden sen dosud nevyplněný, a to lék proti rakovině, ačkoliv i ten se vyplní dozajista, ale za největší považuji rakovinu mozku, která dělá z lidí nevěřící Tomáše, ať jde o cokoliv, proto berme Snář jako anti-tomášové tak, žeSnář, neboli Smář jest opakem žaláře, a ten se spíš řídí slovy a ústy Snáře/Arcibiskupa viděti, rychlá smrt/, ač opakem by bylo/Dva nosy viděti, překážky/ a jeden nos pouze filipa značí a ten druhej nos jest takového druhu, abysme jako jím oddělovali smysl od nesmyslů, a to by bylo jako nezamotaný klubko, na jehož klubku je namotaný Snář, tedy/Studnici kopati, poklad nalezneš/ a kdo nehledá nenajde, protože Snář jest takovým šlejfířem lidové poezie a pranostiky, kořeněný zkušenostma našich babiček a prababiček, a to je přece něco moc dobrýho přeci s lotynkama a tý loterie, ne, aby babička vyhrála pouze peněz, alke si myslím, že jim šlo o to, aby něco špatného v životě bylo potom lepší, a špatnej sen se zdá člověku proto, aby předem věděli o zlolajnosti a předešli jí dle výkladu - no ano Snáře, a ať se vezme, jak se to vezme, Snář byl pop-art našich babiček a s bílým hůmorem k tomu oproti pohřebnímu ústavu černýho hůmoru, kterej si vymysleli čerti, aby lidem kalili radost z čehokoliv, a proto/Blech mnoho spatřiti, zármutek míti/ a to je v jedné větě tragédie i komedie hrnčířského kruhu všedního dne okolo nás všech, no ne, a proto má poezie snáře dvě zdravý ruce oproti černýmu hůmoru, kterej má jen jednu nohu, a kulhavou, a lze si na toto téma vybrati /Polní práce, namáhavě bohatství dobýti/anebo /Bučeti dobytek slyšeti, neštěstí/a taky/Maškarádu viděti, úklad/ tedy vidíte, jak nutno míti nosů dvou a pořádných a každej dle svý chuti, a přeji Vám dobrou chuť /Čermáčka viděti a v pokoji létati, štěstí/ a nebo zas /Jizvu na těle míti, nebezpečí/ tedy nejlépe oběma nosy a najednou /Červa zabíti, radost/ a dá se samozřejmě vyložit i obráceně, jak by učinili dozajista úředníci pohřebního ústavu, kterejm jde více o saze, než o komín a o /Síťaře viděti, zhýralý život věstí/ no Snář jest jakoby válka mezi pomněnkama a blínama a heslo blínu jest /Stehlíka viděti, domýšlivost/ a Snář oproti nim vystřeluje kouli, že /Harfu viděti a nebo na ní hráti, potěšení v domě/vůbec harfa je jako pseudonym Snáře, a není to hůmor jednostraný, řečeno docela fyziologicky, protože dobré pousmání uvolňuje větry v hlavě a /Hlavu setíti, zlé přemoci/ anebo /Hlavu překroucenou viděti, prozřetelnost/a nejde o jakoukoliv hlavu, ale takovou, pro jejiž odstraňování se vůbec hůmor narodil, o hlavy pitomé, aby padala blbost do koše se zbytečnostma, a nezapomínejme, že negativ se narodil kvůli tomu, aby byl pozitiv a ne obráceně, žejo, a zasmějeme-li se od srdce, že tedy plujeme jako pouťoví andělé vzhůru do peřin oblaků, a né-li, že padáme do pytlů s koksem jako čerti, čili /Magnetem si pohrávati, dobrá zvěst/ a ne /Ježka viděti, úraz/ dodával by Snář, kterej má kolíbku až u Chaldejců, a jde o hvězdopravectví, no a podívejte se večer na nebe, co je tam hvězd a na jedné z nich žijeme i my a ne nadarmo říká Snář, že /Vejra slyšeti, poselství/a podívejte se, kdy to nefungovalo mezi lidma a hvězdama, tak by se to podobalo hodinám, jejiž kolečka také musejí zapadat do sebe, aby ukazovaly čas, a tedy /Zatmění viděti, haštěřivost/ anebo /Vola na krku míti, vše dobré/doporučuji tedy opět použít jednoho ze svých nosů, ne-li obou, a nezapomínejte, že lež má krátký nohy a pravda sedmimílové boty, si myslím, že sen se nedá ze života vygumovat a vystrnadit a že sny jsou a budou, jako budou nosy, oči a ústa, nemyslíte? Podívejte se, někdo ale sní takhle, jestlipak ty taliáni budou dobře přehráté, a druhej sní o tom, copak si asi Jarmilka myslela včera večer, když se na mě dívala těma svejma fialkovejma očima, a to je dokonce dvojsen, a ty taliánový lidi říkaj - když spím, tak spím, jakýpak sny prej, a ty fialkový lidi neříkaj nic a myslej si svý sny a dvojsny anebo tak podivně, ono totiž snít je nutné a říkaly to kdejaký kapacity, a něco o něčem, co není a mělo by být, a nerozhoduje, je-li člověku pět let a nebo osmdesát, si myslím, a bez snů bychom neměli ani žárovku, ani penicilín, jako třeba družstevník Kecl od Roudnice onehdy pomyslel si na poli, no na dnešek se mi zdálo o tom běžícím bílým koni, tak bych moch sakra brát ve sportce druhou, nebo třetí, i takovejch třeba 450 korun, vyspravil bych si kus toho plotu a dal bych Marušce na župan, na ten fialovej a přitom Kecl si to valil na velkým kombajnu prostředkem žní, na kterým bylo napsáno bílým vápnem Vzhůru k socialismu, dneska se musí brát všechno moderně, ale ne ve smyslu egyptském, ale doslova v moderním, jak to řekl Celník Rousseau kdysi Picassovi, totiž prostě, to je vždycky to nejmodernější, že ano.