Agna´s blbárník

Takřka co druhý týden trávím na koleji, protože nerada jezdím nechutně přeplněným vlakem směr Ostrava a pak zpět. Tak to radši jednou za 14 dní oželím návštěvu domova a hlavně domácí stravu a zůstávám v Hradci. Většinou tu ale naštěstí nejsem sama, vždy se najde nějaký zoufalec, kterému se nechce domů, případně nemá peníze na vlak, takže o zábavu se dá nějak postarat. Tentokrát tu se mnou zůstala Marta, protože se učí na zkoušku z chemie. 

Marta za mnou přišla, protože jsme byly domluvené, že zkouknem nějaké filmy... Jelikož mi nešel stáhnout nějaký pitomý program (včera se to po skoro hodinovém snažení podařilo), tak jsme musely zkouknout něco, co mám v kompu... a jelikož tam mám skoro prd a akorát kupu Simpsonů, tak jsme koukaly na Bestiář... no film přesně pro nás (btw, ta knížka, podle které to je natočené ja fakt otřesná)... otevřely jsme si flášu vínka, která za chvíli byla prázdná a jak jsme už nevěděly coby, tak jsme vedly dlouhý rozhovor přes ICQ, chudák, musel být z toho pořádně zmatený, když jsme co chvíli psaly jedna a ještě samé kraviny.... no a pak jsme skončily na You Tube a koukaly jsme na staré klipy od Kelly Family (bylo to in tak ve třetí třídě, všechny holky milovaly Paddyho nebo jak se ten hlavní máňa jmenoval, jen mi byli Kelouši někde - už tehdy jsem podle všech byla divná), Backstreet boys (milovala jsem blonďatého Nicka, blonďáky sice žeru doteď, ale Nicka už ne - to byla tak 4. třída), Spice girls (chtěla jsem být jako Geri Halliwel, ale to mě taky přešlo - no až na tu barvu vlasů), no prostě vykopávky největší... a fakt jsme se tomu řezaly jak blbé, zvlášť té nechutné Kelly rodině, všichni stejné máničky...

Dopoledne jsem se jako vždy vysrala na jakýkoli pokus o učení (vrcholem mé snahy bylo, že jsem vytáhla ty pitomé skripta z kupy dalších (snad ještě nechutnějších) skript. Odpoledne jsem strávila se Sahibkem, dal mi pěkně zabrat. Taky jsem na koně přivezla zásobu chirurgických rukavic, protože mu ošetřujeme nemocnou nožku nějakým jodem s etherem a  ono to strašně barví, v pátek se mi roztrhla rukavice a  měla jsem skoro fialový palec obalený jodem. No tak jsem přivazla nové, ale když jsem si je sundala, smích mě přešel - nevím proč, ale ty rukavice ějakým záhadným způsobem propustily ten pitomý jod, takže nejen palec byl fialový, ale i další dva prsty (naštěstí se to díky etheru vcelku dobře odpařuje).

Večer jsme se domluvily s Martou, že teda zkouknem nějaký film, když už jsem takový genius, že se mi podařil nějak stáhnout ten program. Tak Marta koupila víno, ale než stihla dojít tak jsem nám pozměnila plány a šly jsme za Klárou do Katy. První zmizela Prochajda (zhruba do pěti minut), pak Klárka s Járou, tak jsme tam zůstaly já, Marta a Petra. Pak tam za námi přišli Petřini kámoši, jeden z nich mě prý zná, z kalby v Roudničce, kdy jsme šly (já po polovině druhé flašky vína) navštívit jinou akci... no tak od tama, akorát nechápu, jak si mě může pamatovat, když já si ho vůbec nepamatuju a ještě ke všemu jsem měla na hlavě náušáky od Grace (pro neznalé, to je taková ta věc, co se dává koním na ouška, aby jim tam nelítaly mouchy), na tom takové to světlo na čelo a ještě koště v ruce... fakt hezký, takhle by mě měl znát každej, stojí to za to...

Měla jsem sebou foťáček, takže jsem fotila jak o život a Martička se zas pěkně předvedla... no škoda mluvit, http://agna.rajce.idnes.cz/Sobotni_vecer_v_Kate.../#album .Přišly jsme nevím kdy, ale vcelku ve vyhovujícím stavu, teda já určo... no a dneska pěkný bolehlav, asi jsme pily zas něco mega kvalitního... no a půlku vína, co zbyla ze včerejška u mě, jsem samozřejmě hned při pokusu o vylezení z postele vylila.. klasika....

Miluju pátek... je to nejhezčí den za celý týden, pokud to teda není ten týden, kdy máme humusácké a nechutné výpočty z fyzikály, kde každý hledí jak puk a neví, vo co go. Tento týden je pátek zaplněn pouze tělákem, který se dá přežít... Mohli by sice do té tělocvičny zavést klimatizaci (nebo alespoň nějaké větrání), ale zjevně je to v rámci přípravy na budoucí povolání (ta tělocvična patří vojenské lékařské fakultě, takže se zde asi cvičí na pdmínky v Afghánistánu). Jako vždy jsem zatrapadila co jsem mohla, ke svému oblíbenému kopnutí si míče do oka (předvádím to během každé hodiny, někdy i s opakováním) jsem přidala i pád nazad, nejhorší na tom bylo, že se to stalo jen tak, nikoli při akci tref se do míče nebo tak něco. No prostě na volejbal budu asi až do konce života levá jak šavle... ale i s tím se dá žít, ne???

Venku se začíná probouzet hezké počasí, tak vyrazím za Sabíkem a budu se flákat a flákat a flákat... i když je mi jasné, že s příchodem soboty se krásné počasí stane minulostí... No nic, jdu si užvat sluníčka, co to jde:-)))

PS. Konečně mám opalovací krém, takže nějaké červené sexy od sluníčka mi snad nehrozí...:-)))

V poslední době se cítím vyšťavená jak vyschlý rybník... Ráno se přemáhám, ať nějak vylezu z postele. Dojdu doškoly, kde se mi v řípadě, že sedím víc jak 5 minut zaínají zavírat oči a málem usínám. Nějak to tam vždycky přežiju a jakmile přijdu na pokoj a lehnu si do postele tak je únava najednou pryč. Super. Pak už jsem večer fakt K.O., ale jakmile zalehnu, nemůžu spát a převaluju se. No a tak se to se mnou táhne už týden.

Jinak co se týče mho života tak nic nového. Žádné novinky, nic. Akorát se mi údajně podařil test z botány, sama nevím, na to, abych se zašla osobně mrknot na nástěnku na katedru jsem moc líná. To je tak vše. Dneska odjeli domů snad všichni moji milí (jako ne že by jich bylo moc) a ti co tu zůstali se učí na zkoušku z latiny. Já du až za týden, takže klíííííd, Kašky to zvládla za 2 večery a to si ještě odskočila na sudy, takže pohodička, času tři prdele.

Jinak se spolubydlou jsme jak manželé po čtyřiceti letech - nespíme spolu (to by mi tak ještě scházelo), nemluvíme, jen dýcháme jeden vzduch. Naše konverzace se omezily na "Ahoj!", "čau", "zavřu okno, neva?", "dobrou"... to je život, co??? Takže ani na koleji nic moc nového.

Pivnice je už týden v provozu (teda myslím, dlouho jsem u ní nevysedávala), ale já jsem se ani nezmohla tam zajít (tedy nepočítám-li pondělí a naši "zajdem jen na jedno pivo" akci). Ani moc nechodím vykecávat s Kašky (no ale už teď se těšim, až v pondělí dovalí a vyklopí mi všecky drby za celý týden), nemám sílu an dojít ke kafáči... takže program na víkend je jasný - spát, spát, spát... a koupit si boty, protože se mi z jedněch, co tu mám dělá puchýř na patě a z těch druhých na malíčku... to je život, co???

Takže ces´t la vie....

Hrdě můžu říct, že nebezpečí abstinence je zažehnáno... šly jsme s Kašky na jedno... no a znáte nás, pak do Sauny, do Tesca... prostě klasika... tak jsem se chtěla vykašlat na přednášky a jak naschvál jsem se probudila v 8 a už jsem nemohla spát... fakt mě to naštvalo, ale alespoň jsem mohla mít dobrý pocit, že jsem poctila svou návštěvou "novou" posluchárnu (kdo ji tak nazval musel být slepý, blbý a žít v pravěku).

Odpoledne mě vytáhla Terka na procházku, chtěly jsme jít počumět na Hradec zezhora - chtěly jsme jít na věž a ta byla samozřejmě co? Zavřená... alei tak procházka stála za to... padám únavou, učení na mikru se odkládá na zítra, stejně jako mytí nádobí a podobné kraviny. Teď chci jediné - SPÁT... a to hodně, dlouho a radši beze snů...:-)

Fotečky z pivnice na http://agna.rajce.idnes.cz/Pivnice_znovu_otevrena.../

V poslední době můj život nabírá všedních, až přímo nudných rozměrů... Nic se vlastně neděje. Nestávají se mi žádné nehorázné trapasy, stává se ze mě skoro abstinent, jsem unavená a nějak se mi ani nechce žít zajímavě. Škola mě nebaví, ale to vlastně není žádná novinka, to je ustálený stav. Nemám náladu vlastně na nic.... a tak si říkám, není to nějaký mezník v mém životě??? Neměla bych něco změnit, něco vykonat pro sebe nebo pro druhé???

Odpovím si sama: NE! proč taky??? Tak teď jen čekám, až mě opustí depka a já vám zas napíšu něco vtipného... Do té doby se mnou mějte trpělivost, vím že dokážu být protivná, ale taková už jsem... a měnit to fakt nebudu...¨

PS. Zkuste mě opít, třeba to pomůže:-)))

Opět je tady odporná středa, nechutný střed školního týdne. Musela jsem vstát na ajinu na 8, abych pak do jedné vejrala na Sim´psony, páč se mi ani trochu nechtělo učit na písemku z botány, ze které mám, ač mám všechny otázky nějakým stylem zodpovězené, celkem blbý pocit. Ani nevím proč. Ještě aby to nebylo málo, tak jsme v té nechutné mikroskopárně seděli málem do soudného dne, dělali jsme osm preparátů, samé řasy a podobné úchvatné věci, které já ale většinou v mikroskopu nevidím, protože to se svým skvělým zrakem prostě pořádně nezaostřím.

Když jsme konečně vylezli ze školy (o půl hodiny pozdějc, než jsme měli) jsme šly s holkama do tesca, lidí mrtě a hlavně ty řady... ještě jsme se postavily do řady k nějaké mega neschopné brigádnici (já o prázkách v Kaufu jsem oproti ní jela jak kulový blesk), takže jsme tam kysly mega dlouho.

Když jsem se konečně doplazila domů (tj. do mého kolejního doupěte, které tento týden obývám sama, páč Lada je doma), začlo svítit sluníčko, tak jsem se zas oblíkla a šla jsem se pokochta krásami Hradce. Vzala jsem to kolem Orlice přes okruh a přes park, super procházka, třídila jsem si myšlenky, větrala jsem mozkové buněčky a protáhla jsem tělo... a najednou začly padat kroupy!!! Tak jsem dovalila na nejbližší zastávku u zimáku a jelikož jsem u sebe neměla takovou tu pitomou městskou kartu (potrhlí hradečáci, kteří jezdí na kolech i když padaj kroupy, akorát si dají nad hlavu třeba krabici, tomu říkají lítačka), takže jsem si musela koupit lístek... tomu se říká fakt idylka... a jen co jsem došla pod střechu koleje (zastávka není daleko, ale bušení krup do hlavy není rovna moc příjemné) tak kroupit (nebo jak se to vlastně správně řekne) samozřejmě přestalo... a to fakt nasere!!!

Včera jsem byla na zápichu z latiny. Kdybych sečetla čas, který jsem strávila soustředěným pročítáním a učením, víc jak 2 hodiny buch určo neměla... no ale zázrak, mám to v kapse... teď už "jen" zkoušku a můžu jít spálit učebnici:-)))

Dneska ráno bylo krásně. Celý den to vydrželo. Odpoledne jsem musela sedět na vybraných kapitolách z dějin farmacie a než jsem se odhodlala k rychlému útěku, počasí se krásně pokazilo a místo sluníčka mě venku přivítal déšť... ach jo...:-(

PS. A teď bych se měla učit botánu.... začínám vážně přemýšlet o úklidu pokoje...:-)))

Nepíšu pro to, že bych se nudila, nýbrž proto, že bych se měla učit latinku, páč mám zítra zápich, ale dělám vše pro to, abych se ještě nemusela učit.... koukám na Simpsony, zjišťuju novinky na netu a taky jsem se rozhodla popsat své včerejší (spíš i dnešní) zážitky...

Sabíček začal kulhat, má moc škaredou hnilobu v kopýtku, takže z tréninku sešlo. Tak snad se bobíček bro uzdraví, ať ho nožička nebolí... Na druhou stran bych asi to skákání včera moc nezvládla, po kalbě jsem slabá jak mucha a Sahibek je fakt tahoun, na skok letí jak Gagarin do kosmu, takže bych ho asi moc neudržela a kroužila bych jak holub na báni (to mi vždycky říkal Emil při skákání s Radounkem).

Večer jsem zašla za Terkou do ACčka, ale byl tam nějaký konzik, zpíval tam první nějakej děsně spocený týpek, co vzdáleně připomínal pana Poura a pak týpek, co se mě ptal, když jsem byla venku kouřit (jediná nevýhoda AC, nekouří se tam, ale pivko mi včera Ivánek načepoval fakt luxusní, poprvé, co jsem v HK dostala pivečko nad míru), jestli mám nějaké zážitky s traktorem. Ti už nehráli tak špatně, ale my jsme spíš chtěli kecat a v tom řevu se to nedalo. Tak jsme zamířily s Tejou na kolej, že vytáhnem Lukyho. Ten ale nikam jít nechtěl. Tak jsme se rozhodly, že půjdem do Tesca a pak že si to vypijem na pokoji, ále... u pivnice (která je přes víkend zavřená) jsme potkali kupku známých člověků, tak jsme zašly akorát na recepci pro flašku ílýho, pak nám to barman ve vysokoškolském klubu (kde byla nějaká zmírající rodinná oslava) otevřel a šly jsme do TV místnosti za ostatními. Pila jsme dost... po roce jsme si dala s Jiřinem ferneta, pak nějaký pushkin, červené a už ani nevím co... no nakonec jsem s Jiřinem vypila sklínku čerbeného na ex.... blééééééééééé!

Ráno nádherný bolehlav, gastralgia (pro nedotčené latinou: bolest žaludku, teda aspoň myslím:-)))  teď se mám jako učit na zítra... nevidím to bledě, já to vidím jasně: na první pokus to fakt nepůjde, ani kdybych se na hlavu postavila. Takže zítra to tam zajdu okouknout... A teď zjevně půjdu chrnět, protože na nic jiného se asi na nic nevzmůžu.

PS. Pojďte mi někdo udělat oběd a doneste mi ho až do postele:-)

Všem svým věrným čtenářům se omlouvám, že jsem teď moc nepsala, ale málo času a moc povinností. Tak třeba jsem se chtěla začít učit latinu - ale ono tofakt nejde!!! Úspěch je, když sipřečtu 10 slov a neusnu u toho, ale nějak to nezanachává jedinou brázdu v mé mozkové kůře. Taky skloňování je super, my co umíme pouze vena, venae (pro neznalé - hned první lekce ve skriptech z latiny) to máme fakt těžké.

A do toho všeho ještě půlení farmáků, kam jsem prostě jít musela (je to takřka moje farmácká povinnost). V rámci šetření jsme nakoupily v Tescu 2 litry rumu a k tomu 4 litry coly (ředení v poměru 1:2), bylo nás na to asi pět, Denčina fajnová spolubydla nad náma ohrnula nos, že jako u nich v Praze se vlastní alkáč do hospody nenosí a radši dělala, že nás ani nezná, pinda jedna pražácká (asi je u nich ve zvyku i odcházet z kalby ve 12). První rum padl už po cestě:-), takže jsme tam dorazily jen s jednou flaškou, která padla záhy:-) Pořádně jsme trapasily jako vždy... zívaly jsme (dneska se ožerem, šálalálalá!!!), ojímaly jsme se, vařvávaly, prostě klasika!!!

Ráno jse musela vstát na výpočetku, kde jsem čuměla na pitomé excelovské tabulečky, až mi z toho bylo zhle (ale jiným bylo hůř:-))), pak pitomá mikra, šťastnou shodou okolností jsem měla test, ve kterém byly všechny otázky z těch testových otázek, takže celkem OK. Pak se mi znovu udělalo špatně, když jsem otevřela takovou tu misku na ty malé svině (mám pocit, že se jí říká Petriho miska) s Escherichia coli, smrad jak z žumpy, fakt, to mě přešel na chvíli fakt i smích.

Taky jsme přežili ve zdraví poslední latinu (alelujááá), i když jsme měla chuť se jít oběsit, když jsem zjistila, co vše je ve zkouškovém testu... no  a na ájině jsme vypadala jak naprostý idiot, protže jsem četla něco o nějakých částech kytiček a začla jsem se tak smát, že už jsem fakt nebyla sto to dočíst... no klasika, vždy vypadám jak debil, ale myslím si, že mé okolí tady na farmačce si na to rychle zvyklo.

Včera jsem byla u Klárky v novém bytečku na kolaudačce, vypila jsem flášu Urbíka, nějaký ten šampus (ten se pil z panáků, páč Klárka nemá šampusky a kráječ na vajíčka), pak nějaké ty panáčky... po pár panácích jsme hráli v garsonce na schovku a mě Petra našla až poslední (byla jsem za madračkou z gauče), pak jsme hráli nějakou hru se zápalkou v puse (kupodivu jsem si odlomila tu část se sírou a  neochutnala jsem ji - to svědčí o tom, že jsem byla v pohodě), aktivity taky stály za to (musela jsem předvádět ptakopyska a trvalo mi snad půl hodiny, než jsme vymyslela, jak to předvést. No ale sejně byla nejlepší Petra jako bobr, my jsme to sice tipovali na kosatku...:-)))

Takže vidíte, povinností moc a času málo. Dneska jdu na Sahibka, doufám, že bude tak hodný, jako včera, jinak to fakt vidím dost bledě... No a snad si večer najdu čas na latinu... ale nechce se mi:-(  a v pondělí zápich:-( .... no ale nebudu si kazit náladu, takže zkouknu nějaké Simsony...:-)

V neděli jsem se vrátila do Hradce. Cesta vlakem byla pěkný opruz, zvlášť když si někteří 120 kiloví lidé myslí, že se tou uzounkou uličkou protlačí kolem mě a mojí krosničky... a ještě jsou drzí... Jinak MHD HK konečně pochopilo, že v době, kdy jezdí studenti na koleje je vhodné poslat větší trolejbus, takže jsme tentokrát nedojeli na kolej jako krabička sardinek.

Včera jsem přežila veliké množství nezáživných informací jak na botáně, tak na orgáně a pak jsem se radši sbalila a  vyrazila jsem za Sábou. Jeli jsme ven s Andrejkou a Grace, foukal vítr a semtam padal sníh, takže Šedý a Bílá byli dost veselí, ještě ke všemu jsme v lese potkali kočárek, no tragédie, vypadalo to, že je kolem budeme muset snad přenést, hysterky.

večer jsme se s Kašky a Martou sešly u pivasu na čokoládku, kafčo a cígo. Něco začlo pískat (bába na vrátnici nás zjevně chtěla nasrat), tak Marta prostě zavřela jakési poloskleněné dveře. No a jak každý chdil, tak s tím třísknul, takže po chvíli přiletěla bába  začla řvát, kdo to zavřel. Tak se Marta přiznala. Bába něco pindala, ale odcházela, no a Marta si nemohla odpustit pár urážlivých slov na její adresu, takže se bába zas vrátila jak bumerang a že chce Martinu kolejenku, kterou jí Marta dát ani nemohla, páč ji nechala v taxíku i s kabelkou, když na Silvestra jela s Nečasem bez placení. tak bába chtěla aspoň jméno, ale Marta zatvrzele mlčela. Pak bába prohlásila, že si ji stejně pamatuje a odporoučela se.... Nevím o co jí jde, té rašpli... no, vlastně asi měla Ordinaci v růžovce, takže chudinka neměla klid... Myslím, že je na čase, abysme jí vysklili tu její skleněnou kukaň flaškou od Urbana...