Vyližpičíni z_cesty (déjà vu)
Příroda je krásná v mnoha ohledech, jak estetických, tak i těch praktických. Jedno nad druhým převažuje jen v případě, že si odmítáš připustit svou chybu a z hecu necháváš otevřené balkonové dveře, abys jí byl blíž. Tak říkajíc, maloměšťáčky, nejblíž, vole! Kupříkladu já si teď dokážu skrz své tělo spočítat, kolik večerů jsem zde již strávil. Z podstaty vím, že ta píčan (přesmyčka slova čína a toho cejchu bludného kruhu!) mi tu saje krev v průměru 3,14x za noc. Což je za prvé slušné skóre, na něco tak otravného a za druhé to na mém těle dělá pitoreskní obrazec mapy in natura! Takže pokud poslední zarudlý puntík mého turnusu neskončí na zadku (a vzhledem k jeho velikosti je šance velmi, ale velmi malá!), stávám se branou k blahobytu a rozluštění jádra pudla (made in china, samozřejmě!). Přemýšlel jsem tak díky tomu i o charitě. Ostatně, sám jsem o ní již párkrát zakopnul, když jsem si zde šel koupit jídlo do pizzerie. Takový slavnostní cirkus západního stylu, kdy se tu návštěvníci snaží, co nejexotičtějším způsobem nabrat (už pouhé) zbytky z talíře, samozřejmě, vnější stranou vidličky. Ale řekl jsem si Ne! Tam u nás doma ještě chvilku potřebujeme třídního šaška, na kterém si budeme léčit své komplexy. Co naplat, že mu již brzy zmizí akné a vojede nám starou! To mi připomíná. Kurev je tu taky dost, což je vtipné, jelikož se to tu maskuje jak kolíčky na šňůře. Je tu jakýsi vyšší princip, který když rozluštíš v jeho fungování, bude ti rádo „podrženo“. Ach, hotová avantgarda a ráj na zemi. Jejímž spouštěčem je naprosto bestiálně intonační posazení slova „Macádž!?“, které je sem tam prezentováno s hustým zapálením a pubickým obroporostem. Nejspíš, aby si to návštěvník mohl přebrat, tak říkajíc, podle sebe. Za mě musím říct, ochutnal jsem rybu tisíce chutí a tohle bude podle mne podobná podpásovka! Nicméně to nepopírá fakt, že jsem zde z hecu! To jádro pudla mne opravdu zajímá a jsem zvědav, kam mě slepá víra v Jho, dovede. Totiž, zatím to vypadá, že žiji uprostřed bublajícího bahna. Bubliny se tu přelévají ze strany na stranu, ale né a né prasknout. Připisuji to faktu, ó tajemnému, fluidu, pod jehož mocí vše zvětrává. Proto s husí kůží očekávám neurčitou erozi, kde z bublavého bahna vystoupí (oooooó) tajemně krásné města, zalité glazurou i s jeho kurevskou morálkou, aby dala ornamentální znak nové dynastii. Ovšem o jednom jsem skálopevně přesvědčen, práce je zde stále jak na kostele! Své blouznivé historky si tak nechám až teprve na staré kolena, kdy si budu moct dovolit balancovat na hranici demence. Svým vnoučatům, nebo smečce koček, budu vyprávět příběhy o Vyližpičínech, ještě za dob kdy nepodléhali excesům a žili jako lidi. Jó to byla doba! Do té si budu vytírat zadek, čím mne napadne a drbat svůj svrab z hecu lásky, jedné věčné památky. Kurva! JOLLY BOB poznámka: výpověď převzata ze starého blogu (viz. déjà vu)
