Jak jsem Ti o něm povídala

S blížícím se termínem konce měsíce a mého nenaplněného počtu -čtyř- Jsem se rozhodl reeditovat jeden z mých posledních líbimseti(?) příspěvků ze zdejšího klubu. Je to dáno i tím, že jsem většinu volného času trávil koketováním převážně tam - no hotové „Mládí v hajzlu“. Kde bych se svou názorovou plodnost nebál označit za dostatečnou - tedy lepší -čtyři-, abych tak řečeno zůstal věrný skryté idee tohoto sloupku.)

Dovolil jsem si upřednostnit příspěvek vázaný na naše členství v EU, jelikož, což je zajímavé, je přesně o 174 znaků delší, než můj předchozí, tedy jde o stejnou vzdálenost v milimetrech, jako je má pelest od postele, což je mimochodem taky pěkná vyjebávka.

Nuže, ale už k samotnému textu, který je spíše mar.texovo duševní vlastnictví, s jistým tušením Blue!a na konci. Uvádím >ZDE< i celý zbytek diskuzního vlákna, jelikož se tam setkávám s jistým názorovým protipólem, který je k určité objektivitě nutno brát v potaz. Neručím samozřejmě za změny. Administrace diskuzí je v tamním biotopu zcela bezprecedentní

Rozpočet EU se skládá ze 4 pilířů. Takže uvádět jeden ze zdrojů ve výši 1,24pct z HNP není objektivní – na takto položeném kritériu, dostaneme nazpátek skrz dotace dvojnásob – čistý příjem za r. 2010 ve výši 47,3mld. (ideální mediální obraz).

Ale ještě, než to zafušuju, tak zmíním, že přínos EU by měl být legislativní, ekonomický a kulturní. V tom prvním se tolik neorientuji – nedokážu to tedy posoudit, ke druhému se dostanu a ve třetím případě mi to přijde jako fraška  - součást komedie a jediná dosažená kultura (de facto, rozmanitost/odlišnost není vnímána pozitivně)

Takže k tomu příjmovému rozpočtu EU vůči jednotlivým státům. Patří zde: spotřební a dovozní daně a cla, zemědělské odvody(75%); podíl na DPH(1,4%); příspěvky na základě výše HNP (1,24%) a ostatní – vlastní zbytnělé zdroje (přebytky, pokuty, odvody zaměstnanců). A to jsou, řekněme přímé dopady na státní kasu. Ty nepřímé se (dnes) už jen těžko vyčíslují a připisují se na vrub centrálních kvót a strategických cílů. Musíme tak zpětně odvozovat, kupříkladu, subvence do obnovitelných zdrojů, které pro nás, rozvíjející se ekonomiku jsou ekonomický (výdajový – přes 20mld/rok bez srážkové daně) nonsense – de facto se můžeme bavit jen o jednorázovém stimulu při výstavbě (v letech od 0,3-0,7pct DPH), ale zároveň dodávat, že jde o import inflace a tedy chudnutí obyvatelstva. To prostě příjmová složky ze strukturální fondů nedokážou nahradit - zvlášť koukneme-li se na složení těchto „investic“!

Co se týká bilance zahraničního obchodu, tak se vstupem nijak dramaticky nezvýšila. Byl sice patrný hodnotový nárůst rokem 2004, 2006, 2007, ale ten si vykládáme jako ekonomickou akceleraci, patrnou po oživení na celém světě, tedy i EU, resp. německa – kdy byl růst 2,5/3,2/3pct u EU-15, resp. 1,2/3,4/2,7pct u německa (obojí za zmíněné období). Stejně tak se na nás promítla globální recese

Bezcelní trh – volný pohyb zboží je ideální představa, teda byl by daleko více, kdyby neexistovali dotace (a do zemědělství zvlášť, jako největšího žroutu unijních prostředků), který volný trh křivý. Zde bychom se mohli bavit, mimo jiné, i o kulturním dopadu (tradice chovu, výroby)! Ale raději zpět k té ekonomice.  Novým ekonomikám to totiž bere konkurenceschopnost a proto se to začíná řešit znova na unijní bázi, dalšími operativními fondy na podporu podnikání. Což ovšem z ekonomiky odsává reálné peníze skrz další importovanou inflaci. Tedy, místo aby se nechalo rozhodnutí na trhu, který produkt/služba se využije, použijí se k tomu „tabulky a centrální cíle.“

Co se týká otevření nových mladých trhů, tak se to řešit přístupem do požadovaných obchodních komor a nebo i vojenskou účastí při NATO – zde EU není zcela potřebná

Ale abych to nějak shrnul. Mezi růstem naší ekonomiky a vstupem do EU není žádný přímý vztah. Je to spíš danou polohou, jako výchozí bod a globální poptávkou, díky které se jako země bez vnitřního trhu vezeme a padáme. Ve spojení s EU bychom se měli spíše zaměřovat na zahraničně-politický rozměr, lépe řečeno kredit, kterým sílí naše vyjednávací pozice (s povzdechem lze dodat, že máme konečně razítko původu, což je při některých úkonech neodmyslitelné). Po vlastních zkušenostech právě (jen) toto lehce mění můj pohled na EU. Ale zároveň v kontextu mnou zmíněného, se musím ptát, jestli to není zbytečně vysoká daň za luxus.

Jsem stoupenec EU? mar.tex: nevím, jsou tu jisté světlé nuance; JOLLY BOB: „na každou svini se voda vaří“; Blue!: © Nasrat!; pan majitel: a nezapomeňte tu zhasnout, až odejdete, nebo to budu muset taky zacvakat

JOLLY BOB

(s autorským přispěním mar.tex, Blue!)

Autor mar.io v 18:01 | Permalink | Komentáře

V úvodu nelze nevzpomenout, jaký pomyslný boj se vedl o toto téma. Když přišel Pan majitel s témou Mikrosvět (wow!), strhla se o ni přímou astrální vřava mezi mar.texem, který z toho chtěl udělat další konspiračně-pseudofilozofické drama na počkání a Blue!em se svým štemplem „© Nasrat!“ Tak to bylo, než jsem se na scéně (opět) objevil já, JOLLY BOB, váš instatní komediant – a pokud se nesmějete, tak asi málo zalíváte, nebo kropíte. Já osobně na to chčiju.

V podúvodu ještě podotknu, co znamená ona koketující přípona „-tech.“ Mikrosvět se mám postupně otevírá s čím dál tím víc prorůstající technikou do běžného života, nezůstáváme tedy pouze v jednom prostoru, ale zúčastňujeme se ho v několika mikrosvět-tech. Toť asi vše k vtipnému okamžiku, kdy sedíte v zaplněné sauně uprostřed Tokia.

Popravdě, co bych chtěl úplně přeskočit jsou mikroby! Vaše fekální baktérie mě teď momontálně nezajímají a vlastně… už jsme se s tím asi naučili i žit, zvlášť když nám vyprahne a dáme si zteplalou sklenku balené vody. To oč mi jde, je naše druhá matka, matice, Internet.

Tak schválně, je tu někdo kdo by nemiloval internet (ať už to znamená cokoliv)? Vždyť mnozí z nás  -zde- vyrostli. Můžeme tak mluvit o evolučním posunu, kdy jsme si díky watchporn.org osvojili používat pouze jednu ruku a druhou naučit novým věcem. A to byl jen začátek. Internet nás v mnohém změnil, tak se pojďme na to víc(e méně) kouknout do hloubky.

S internetem, lépe řečeno, s projevem webu 2.0 přišla individualizace a my měli pocit, že nám vše nebetyčně patří, minimálně 2x. To samo o sobě vedlo k poměrně rychlé inflaci osobnosti a na scéně se objevuje, můj (děkuji), Bobův paradox – každý váš krok je méně viditelný, než ten předchozí a samotná pozornost okolí se zúžuje pouze na detekování pohybu. Jsme tak neustále nuceni mrskat se, příznačně, jak ryba na suchu.

Ovšem takové mrskání ocasem, chcete-li masturbovat, pětadvacet hodin denně jednoduše nejde, to už věděly i naše babičky. Na řadu tak přichází pravá, čistá, prapůvodní a ryzí podstata internetu. Sdílení. Heuréka, to je ono! To kouzlo ale není v tom, sdílet vše, ale pouze jeho úměrnou část z celkového počtu. Za pomoci techniky se tak ponořujeme do hloubek mikrosvětů, jejichž struktury jsou pro nás absolutně uchopitelné. Za ilustrativní (zkreslenou) bulvární celebritu bych označil torrenty.

 Co tedy může sdílet naše nová generace jednorukých? Je to jednoduché, milý Wattsone! Předponou „mikro-„ vytváříme ideální ekvivalent za hranici našich fyzických možností, společně. Vznikají tak specifické mikrosvěty pro platby, půjčky, služby, informace(blogy), lásku a samozřejmě mnoho jiných, podle libosti i krutosti, každého znás.

Aspekty mikroblogů, mikropůjček, či mikroslužeb, jsou natolik zajímavé, že bych je tu nerad dehonestoval svým instatním pohledem čůrajícího kašpárka, lépe by se k tomu dokázal postavit spíš mar.tex – proto jej můžete poprosit, toalety má hned vedle! Já si naopak vezmu za rukojmí ono mnou naposled jmenované, tj. mikroláska. Ach ta láska... kadidlo moderní víry v dokonalý život, em, po životě.

Vnímání lásky předchází mnohé dezinterpretace. Láska by prý měla sbližovat lidi a udávat je v šťastný pár. Také prý bez lásky nejsou koláče, tedy buchty, nebo tak nějak. Láska je pokládaná za institut našeho moderního právního státu a každý se na ní odkazuje. Problém tak na sebe nenechává dlouho čekat, když jedna ze zainteresovaných stran bude chtít -zákonitě- víc. A proč? Protože Láska! Prostě z principu. Na řadu tak přichází má alternativní odpověď, kterou nazývám Mikroláska.

V mikrosvětech se vše sestává z malých fragmentů, které distribuuje několik na sobě nezávislých subjektů, v tomto případě (internetových) láskařů, a tvoří celek hotového naplnění, tedy přímo k pomilování. Předem ale přiznávám, s mementem bobova paradoxu, že jde částečně o plácavou honičku a racionální typům bych snad doporučil upřednostnit sebelásku, která má oproti mikrolásce, okamžitě nastupující erektivní mobilizaci - z chemického rozboru ovšem vychází snížený podíl endorfinu, je tak nutné si současně třít bradavky (viz. prokazující lékařské studie).

Nicméně i mikroláska má své kouzlo a ne malé! Tkví převážně v její rozmanitosti informačně-citového kódu, kterým budeme zásobeni. A z takto obsáhlého materiálu se dá ušít dostatečně univerzální a hřejivá deka, pod kterou se s vaším partnerem pohodlně schováte, při každé nenadálé inversi…

(Ach, za ten poslední odstavec se musím pochválit, vždyť z něho by měla radost i samotná PhDr. Jitka Douchová, krizová intervencionstka.))

JOLLY BOB

Autor mar.io v 21:35 | Permalink | Komentáře

To se tak stane. Člověk se ráno probudí do krásného božího dne a více než žízeň má v ústech jen ta prázdná slova. Bránit se tomu nejde, to jsme se zalknutím zkoušeli - dvakrát. Chce se tomu podvolit, a když už vypouštět, tak rafinovaně.

Ideální je začít hned zkraje v koupelně před zrcadlem a s pozdravem „Dobré jitro Honimíre!“ To nám upustí trochu tlaku z naší morální kocoviny a budeme schopni konečně přemýšlet, co s tím dál. Pravda je následující. Pokud si nevytvoříme vlastní slovník neotřelých a líbivých frázi - kterým přeskočíme skutečnost, naše šance jsou odkázány do rukou náhody, v poměru 1:1, že nám bude vráceno frází za frázi - pozor, ale rovnějším dílem. V praxi to znamená, že na tom budeme ještě hůře, než jsme byli v počátku, jelikož u takové returnové floskule se už nejde chytit ani té čistě schnoucí sterility. Ta už tam jednoduše chybí a obsahuje nic, což je tak trochu logický paradox, hraničící se šílenstvím, nebo vznikem dalšího vesmíru. A tady, ať si každý odpoví, na co kdo má.

Takové konstrukce líbivých frází jsou jednoduché. Pokud se ovšem nespokojíme s univerzálním konstatováním „Ach, můj bože!“ Pokud ne, na řadu přichází změkčování, zaobalování a co je důležité šperkování přídavnými jmény. Takto rafinovaně postavená fráze se stane neofrází, ale až s přidáním srdceryvného podtextu. Proto: „Vyslyšte mé úpěnlivé volání o pomoc, nad ztrátou (mé) soudnosti.“

Samozřejmě, že takto předimenzovaná fráze se nehodí do běžné mluvy. Tuto skladbu můžeme použít pouze v textu, který jinak postrádá emoce (teatrální gesta), jež jsme jinak schopni běžné mluvě používat.

Určitě se najdou i tací, kteří by nás za to označili manipulátory a frazéry. Ale přiznejme si. Fráze je jako zbraň. Ve větším nasazení vzbuzuje strach – a oprávněně. Ale použije-li se jednou začas, na záchranu životů, je to pro společnost – okolí prospěšné. Vezměme si takový tank. V ofenzivním použití dokáže zničit celé město a otupit chod celé společnosti. Naopak, použiješ se defenzivně, kupříkladu nasazením při povodních, okolí z toho může jedině těžit. Nemluvě pak o tom, že i uvnitř takového tanku si obsluha může povídat vtipy.)

 Závěr je tak jednoduchý. I přes mou indispozici bych se měl dneškem úspěšně probojovat a do následujících dnů už bude záležet jen na mé soudnosti, uchýlím-li se k dalšímu plenění a znásilňovaní, nebo už budu schopen najít sebe sama a plnit svou občanskou povinnost – stát v řadě.

mar.tex

Autor mar.io v 09:27 | Permalink | Komentáře

Jak se máš!

Jsem jedno z Já majitele konceptu této stránky. Ale vy mě spíš oslovujte „pane majitel,“ ať v tom není bordel! Rozhodl jsem se zde otevřít takové malé interaktivní okýnko, kde se mnou skrz komentáře můžete komunikovat mimo daná témata. Slibuji si od toho převážně úsporu nechápavých pohledů z řad návštěvníků, kterým zde distribuuji další dimenze možností na této stránce.

1.      

1ou  1. koupil jsem z cirkusu plyšového medvěda, který umí zpívat, pokyvovat hlavou a neustále se drbe jednou rukou na zadku – pokud se to nerozšíří, odčervovat ho zatím dávat nebudu. - 27.2.2011, BOHUŽEL MEDVĚD PŘIŠEL O HLAS A ZÁHY NA NEODČERVENÍ CHCÍPNUL. V NEPRAVIDELNÝCH INTERVALECH SE ZDE STÁLE OBJEVUJE JEHO DUCH. NOVÁ TURISTICKÁ ATRAKCE

2.        2. Možnost občerstvení. Klasika jako e-párek v rohlíku, e-pivo/e-limo… e-toalety jsou hned vedle, na dalším blogu. Platí se převodem. Potřebuju znát vaší e-mailovou adresu, nebo fax.

3.        3. tento bod je prozatím rezervován!

AKTUALIZACE:

Autor mar.io v 18:13 | Permalink | Komentáře