Teploušský Manifest
Důvod, proč se do něčeho takového chci pouštět, je asi převážná argumentace o tom, co je a co není normální. Takzvaná, čtyř procentní teploušká komunita, jde údajně proti přírodě, jelikož se prý s něčím takto „homogenním“ kolem nás setkat nemůžeme(?).
Má ikona, Benoit Mandelbrot, který se doufám v mé interpretaci, snažil napadat stochastické jevy, a naopak jim přisuzovat určitý, opakující se řád, pouze ve změněném měřítku, mě donutil koukat se na veškeré dění s nadhledem – změněnou optikou
Každá tzv. soběpodobnost má svou bohatou vnitřní strukturu a lze díky ní modelovat od růstu buněk, ke skupinovému chování, až třeba k obíhání vesmírných těles. S takovou charakteristikou pak už není problém si vzít na paškál, řeknu, téměř cokoliv.
Je tedy teploušká komunita opravdu taková existenční rarita? Vlastně celé toto téma mne napadlo v souvislosti s celým vesmírem. Totiž, podle obligátních posledních měření vyplynulo zjištění, kde dosud nám známa hmota zabírá v celém širém vesmíru, právě ony, těploušský, čtyři procenta.
Můžu tak ironicky podotknout, že žijeme v teploušsky deviatní odchylce, našeho vesmíru, kde je vše tvořeno homogenní hmotou a kde heterogenní „hmota“ je nevyzpytatelná! Své závěrečné „© Nasrat !“ tak věnuji všem homofobům se, se slovy: „Až do dna, dámy a pánové!“
S láskou
Blue!