Ty, nasrat:
Začalo to nevinně! Já, pár mých imanigárních kamarádů + někdo další, jsme podnikli cestu do Thajska. Zkusit vypašovat nějaký Jupiií, nahlídnout do grupen sexu s minimálně 5ladyboyema a opalovat se nahoře bez. Zaplatil jsem letenky ze sousedovy karty – pač, ta moje česká si prošla menopauzou už někdy v říjnu a tak už nic nebránilo tomu, aby se naše zorničky roztahovaly do aleluja.
Uběhlo pár dní i nocí s rukama ve slipech a dovolená se nachýlila do svého úplňku. Podotýkám, že jako správný skaut jsem měl sbaleno ještě předtím, než mě něco takového napadlo a tak cesta do Hong Kongu, místa tranzitu, začala!
Bydlím kousek, v Říši středu, co by kamenem dohodil, proto nám - bez vinny, nedělá sebemenší problém tam být pečený vařený. Navíc to bylo levnější, ho ho ho.
Odlet byl večer, bylo tak pár hodin na to chovat se jako turista. Dáš si dobré jídlo, zkazíš pár lidem nadějnou fotku, koupíš si plavky (pro změnu, panské), dáš si dobré jídlo a pak někde skončíš s pivem v ruce, aby se ti lépe dobíhal poslední autobus na letiště.
Já už doběhnul spousty lidí. Doběhnul jsem tak i ten autobus i tu obsluhu na odchodu u check-inu AirAsia.motherf*ckers.com, kde mi vstřícně sdělili, bonbony jsou v ceně a že naše letenky nebyly zaplaceny(???)… 1:2! No nic, domu jsme se vrátit nemohli, protože (ty vogo zase) jsem neměl viza - takový vojeb po čínsku a tak se prostě zůstalo v HKG (ho ho ho, hong kongu).
A tady to asi teprve začíná. Všude bylo /narychlo/ obsazeno, jelikož lkjhgfdoifghjghjkhg se konaly závody dračích lodí – s tím, že můj dračí dech, ani pionýrský slib nebyl brán, jako dostatečná akreditace se někde ubytovat. Zbývalo tak pár posledních presidentských apartmá. No, bylo to těžké rozhodování, pro člověka, který nemá rád slávu a někdy by raději bral i tu bramborovou medaili, jen aby mu (lační novináři) dali pokoj.
Ale stalo se! Osud nezměníš (mar.texi, ozvy se, přepínám). A vono, v důsledku, pláže jsou i v HKG a tam kde jsem bydlel (pro ty, co mají rádi mapy a buzolu - wanchai) nebyla o ladyboye nouze.)
Já byl tedy po celou dobu v pohodě. Ta honička začíná úplně někde jinde. UKRADLI MI TELEgraFON(!!), který jsem si koupil zde, v Říši středu (protože to byla nutnost!!!!!!!!!). Nabídli mi ho místní překupníci, kteří mi dokonce potvrdili, že v něm vypadám supercool (alias „š:vej“) a kvůli mým modrým očím mi udělali cenu, takže proč zase ne, žejo.
Ale jak jsem zjistil až záhy. Supercool jsem v něm nevypadal jenom já. Jeho předchozí majitel-ka, v něm vypadala možná mnohem lépe a tak nějak víc, no, uvolněněji! Naneštěstí, já už se nejspíš asi nikdy nedozvím, jak se jeho majitelka oblíkala do práce, či na rodinných oslavách. Za to vím, jak vypadala po ránu, po koupeli i pod peřinou, když měla trochu čas – no, spíše to byla podnikatelka, pokud si rozumíme.
Takže pro ty, kterým se zdá být dnešní nadpis poněkud mentálně vzdálený, můžu nabídnout alternativní konec. Utíkal jsem před hongkongskou policií po vykradení banky!
JOLLY BOB
PS: myslím, že mé penis zážitky budete moct brzy najít i na u:tube, pod hesly jako: super naked run hotel hong kong.
PPS: tak zas příště.))
K tomu, abych se vrátil ke svému zbytnělému cyklu z_cesty, stačí opravdu málo… není zač, zamálo. Dnes 7. dne, 7. měsíce lunárního roku – neb tam právě jsem, uvědomil jsem si několik skutečností. Zaprvé! Dnes slavíme v Zemi středu svátek zamilovaných. Ne, není to Svatý Vuittoýn, jak by se mohlo na první pohled zdát. Naopak je to pravé a původní povídání s barvitým příběhem, O… to je teďka jedno, který mě ale zklamal svou interpretaci v bolševicky načesaném žurnálu českých Haló Novin – jakožto povinně úsměvného průvodce po každé zemi, kde včera znamená dnes. Stručně řečeno, v tom komunistickém diktátu bylo… H*vno! A můj kamarád Blue!, si o tom mysli, že soudruzi z citovaného nevýznamníku tím chtěli jen někoho bujaře „© Nasrat!“ Vono totiž, co je mi do nějaké Mao-Žuej a jejího vyližprdelníka, lámané o dvou souvětích, když mi neporadí, jak ve třech krocích, jednom chvatu a říhnutí dostat svou Macák (pozn. „macák“ je automaticky vygenerovaný paskvil pod hlavičkou MS WORD, budiž) Pídil jsem se tedy dál na vlastní pěst (dále jen pěst). Což je zapotřebí, když se potřebujete dostat přes pokřikování „heloumajfrend-potejtou?“ od místních zelinářů, až po hlídané zóny internetu, ano, toho Zadruhé! Procitnul jsem ze své navoněné bídy a snu o osmi hodinové budoucnosti. Je to horší, než se zdálo. Chci-li lásku (nebo ser na lásku a mrdej bedny), dotyky musí jít stranou… ale kam v houževnaté budoucnosti?? Zde už to nejde převádět do analogu – a kvůli sexu se pohybovat v úzkém hostitelském pásmu (rty a anus). Budoucnost je v digitalizaci, cloud computingu (viz., tam někde, mikroláska-ři) a mastných flecích na dotykových obrazovkách. Tak přece! Odkaz geeků s umaštěnými vlasy je nesmazatelný. Ale myslím, že teorém na téma mikroláska tu už mělo svých 15 a půl minuty slávy a nemusíme vyvolávat ani bájnou Libuši, aby nám řekla, co kde zase vidí. Bohatě si vystačíme se záznamy jednoho vychcánka zlevněný; iPhone IV; white; black; kryty iPhone; aplikace; dotykový display; Samsung Galaxy; wi-fi; volný čas; maximální; interpersonalní komunikace; žádná; naplnění; hry; rekord; on-line; sex; wlog; rande; rendez-vous; kavárna; připojení; internet; sedět; malá obrazovka; mlčet; otisk prstů; další level Tedy, zatřetí! Vracím se domu, nostalgicky naladit nějaký analog (rty a anus), již brzy JOLLY BOB (ps: svátek letos připadal na 6.8.2011)Internetu! A tak se to událo…(skrytá reklama na pivo Harbin /smile/, ho ho ho) a pro lepší kontextuální uchopitelnost zkrácených do mnohem sprostějších tagů:
