Přeložen a ztracen v překladu
Rád bych udělal poslední, formální, tečku za kouzelnou výpravou ztracenou v překladu, byť do budoucna uvažují o jakémsi prequelu, který by všechen totok postavil do správného světla komixového superhrdiny (bez urážky, vy tam vzadu) a znovu volně navázal na tu předchozí, tu úplně z_cesty. Částečně jde i o mou mentální přípravu, když už nic jiného, na ty nadcházející subkulturnosti, ach, jak neobyčejné, Země středu – z režie teď přichází pokyn na trendy prolínačku hvězdou k nějaké dvojsmyslné boratovské hlášce… jenže… jenže, od producentů Velkého bratra mám opět BAN na u:tubíčko. Takže trapná pauza
3…
2…
(2…)
(2…)
1…
Aaaaaaaaaaahahhahahahahha, tečka!
Nějaká bilance je v tomto ohledu bezpředmětná. Náhradou poskytuji své pocity formou václavovských zápisků (…), pár minut před odletem.
Tak třeba, palubní lístek: „Vzduchem je cítit komorní smyčcová sonáta, zřejmě devátá, má poslední!“
Papírový obal od slaného zobání: „Opodál se cpou číňani horkými nudlemi a celé tomuto povyku velí cosi, oblečené do spacáku s ikonickým nápisem F E T I S H přes celé záda a stepujícího do rytmu chorálového mlaskaní, ve vy(b)lité polívce… tak, že by lyrický refrén od michala davida zněl: blem-blem-blem!“
A namátkou poslední, ale z mého pohledu nejlepší mám v papírovém kapesníčku, ve kterém ukrývám zamáčklou slzu.
JOLLY BOB
