Sounday: Onaho Tětěla
Jistá zatuchlina ve vzduchu prozrazuje, že tu něco tlí. Jenže jde spíš o to vidět mě MIMO a to kolem, brát jako smrad z nového kompostu, který jsem svými sametovými ančí-dlaňovkami vykopal a zasypal čerstvě posekanou trávou, na kterou sr*l dlouhou dobu jen ten pes. Víte, je to jako v té reklamě na Hornbach, kde se v jedné Ospalé díře z ničehož nic, objeví velký nadutý vořech a ve svých útrobách nese (hypertextové) poslání: „Punk is not dead!“ A tak se i já snažím zpunktovat, co se dá (…). Jenže to je jen jedna půlka téhle prd*le. V té druhé se musím vyrovnávat i s místním malo-životem a mým rozšiřujícím seznamem kosmopolitních omylů. A to mi ho vyndej! Čas teprve ukáže, zdali si k sobě pozvu svého kamaráda JOLLY BOBA, aby zde opět povytáhl své řítké literární střevo a rozmázával vše, co jsem zde jen letmo načrtl. No, a kdyby ne, tak téhle periferii skládám svůj štempl „© Nasrat!“ a ať si s tím vytře každý podle svého. S láskou Blue! ps: jestli JOLLY BOB nakonec nepřijede, hledám někoho, kdo mi bude prát a dělat akustickou kulisu, když budu, už jenom, v myšlenkách MIMO pps: moloko – the time is now (bez odkazu)
