Atomové ČEZko – aneb, pane Lorenc, uvezeme to? (hlava první)
To máte písek, vápno, cement, cihly, tvárnice, překlady, krovy- ty tu teda ještě nemáme, latě, tašky, ten odpad, hřebíky, vruty, šrouby, dráty, to máte ty dvojlinky, trojlinky, okapy, plechy, elektroměr, pojistky, hromosvod, krabice pod vypínače, krabice odbočné... no, pojďme si raději říct narovinu, nehoupat! Ale nejdříve mi dovolte menší konspirační tezi. Tentokrát o té nepřekvapivě špatné ekonomické kondici západu a vysvětlení vtipu onoho cirkusového veletoče, zdánlivě pozpátku, na konceptuální pohled zástupu jaderných zdrojů v energetických mixech našich sousedů. Takový počin má totiž 2 rozměry chápání, byť v obou hrají podstatnou roli peníze.
Tím první je strach… strach z tržních rizik. Mám-li totiž, v očích tabulek, natolik rizikovou položku, jakou se zdá být starý jaderný rektor a jeho průměrné zastoupení na trhu, jeho pojistné krytí musí jít s tímto faktem v přímé úměře a provozovatel takovéhoto zařízení bude muset promítnout tyto náklady do koncové ceny (šok pro ekonomiku ztracené dekády). To u staveb s „prošlou“ životností a opakovaného žádání o prodlužení provozních licencí zavání černou dírou. Jen pro ilustraci, pojistit něco jako rizika spojená s provozováním jaderného byznysu a jeho případné sanace si žádá hned několik subjektů v pojišťovacím poolů, což je poměrně výmluvné.
Ten druhý výklad by se dal brát dokonce jako útočný chvat. Ono je to už skoro pravidlo. V dobách růstu, kdekoliv kolem nás, vše směřuje k centralizaci (která postupně vyčerpává okolní zdroje). Nenásleduje tak nic jiného, než je inverzní křivka pádu a následná decentralizace, které můžeme být v tomto okamžiku svědky. Současný stav ekonomik není schopen absorbovat další náklady, ať už se bavíme o prvním bodu výkladu – neúměrného zdražení provozu, nebo opravdu masivním nákladům při realizaci nových jaderných bloků.
Dostáváme se tak k tomu hlavnímu, tj. stimulu. Díky případnému přechodu na decentralizovanější zdroje energie, formou fosilních paliv, či obnovitelných zdrojů, se v ekonomice začnou točit peníze (momentální zádrhel), jelikož stavby nových zdrojů jsou schopny přes několik na sobě nezávislých dodavatelů, přenést práci do regionů. Tedy okamžitá podpora rizikových skupin, ale zároveň lze tímto způsobem dosáhnou rychlejšímu uvedení jednotek do provozu kvůli jednodušším projektům. Ať se to tedy může zdát nesmyslně řečeno, touto formou dochází k synergickým efektům ze strany státu, který by se jinak rozpustil v neefektivitě byrokratického fungování, tj. přerozdělování.
V roce 2007 nám solární boom přidal 1pct HPD, to samé se dá čekat i na straně Německa, které sice pomalu upouští od fotovoltaiky, ale naproti tomu má velké ambice v severním moři s větrnou energií, jejíž výrobní cena v případě Německa vychází na 0,05e/Kwh versus atomová cena 0,2e/Kwh. A nepůjde opomíjet ani určitě vzrůstající role plynu (1-2e/Kwh) a biomasy účinnou s hnědým uhlím (3e/Kwh). To vše s končícími licencemi stávajících jaderných bloků (2022), které byly mimoto „pár let“ před uzavřením (2030)
mar.tex
