Jak jsem Ti o něm povídala

To se tak stane. Člověk se ráno probudí do krásného božího dne a více než žízeň má v ústech jen ta prázdná slova. Bránit se tomu nejde, to jsme se zalknutím zkoušeli - dvakrát. Chce se tomu podvolit, a když už vypouštět, tak rafinovaně.

Ideální je začít hned zkraje v koupelně před zrcadlem a s pozdravem „Dobré jitro Honimíre!“ To nám upustí trochu tlaku z naší morální kocoviny a budeme schopni konečně přemýšlet, co s tím dál. Pravda je následující. Pokud si nevytvoříme vlastní slovník neotřelých a líbivých frázi - kterým přeskočíme skutečnost, naše šance jsou odkázány do rukou náhody, v poměru 1:1, že nám bude vráceno frází za frázi - pozor, ale rovnějším dílem. V praxi to znamená, že na tom budeme ještě hůře, než jsme byli v počátku, jelikož u takové returnové floskule se už nejde chytit ani té čistě schnoucí sterility. Ta už tam jednoduše chybí a obsahuje nic, což je tak trochu logický paradox, hraničící se šílenstvím, nebo vznikem dalšího vesmíru. A tady, ať si každý odpoví, na co kdo má.

Takové konstrukce líbivých frází jsou jednoduché. Pokud se ovšem nespokojíme s univerzálním konstatováním „Ach, můj bože!“ Pokud ne, na řadu přichází změkčování, zaobalování a co je důležité šperkování přídavnými jmény. Takto rafinovaně postavená fráze se stane neofrází, ale až s přidáním srdceryvného podtextu. Proto: „Vyslyšte mé úpěnlivé volání o pomoc, nad ztrátou (mé) soudnosti.“

Samozřejmě, že takto předimenzovaná fráze se nehodí do běžné mluvy. Tuto skladbu můžeme použít pouze v textu, který jinak postrádá emoce (teatrální gesta), jež jsme jinak schopni běžné mluvě používat.

Určitě se najdou i tací, kteří by nás za to označili manipulátory a frazéry. Ale přiznejme si. Fráze je jako zbraň. Ve větším nasazení vzbuzuje strach – a oprávněně. Ale použije-li se jednou začas, na záchranu životů, je to pro společnost – okolí prospěšné. Vezměme si takový tank. V ofenzivním použití dokáže zničit celé město a otupit chod celé společnosti. Naopak, použiješ se defenzivně, kupříkladu nasazením při povodních, okolí z toho může jedině těžit. Nemluvě pak o tom, že i uvnitř takového tanku si obsluha může povídat vtipy.)

 Závěr je tak jednoduchý. I přes mou indispozici bych se měl dneškem úspěšně probojovat a do následujících dnů už bude záležet jen na mé soudnosti, uchýlím-li se k dalšímu plenění a znásilňovaní, nebo už budu schopen najít sebe sama a plnit svou občanskou povinnost – stát v řadě.

mar.tex

Autor mar.io 04.Únor 2011 v 09:27 | Permalink