Jak jsem Ti o něm povídala

Jistá zatuchlina ve vzduchu prozrazuje, že tu něco tlí. Jenže jde spíš o to vidět mě MIMO a to kolem, brát jako smrad z nového kompostu, který jsem svými sametovými ančí-dlaňovkami vykopal a zasypal čerstvě posekanou trávou, na kterou sr*l dlouhou dobu jen ten pes.

Víte, je to jako v té reklamě na Hornbach, kde se v jedné Ospalé díře z ničehož nic, objeví velký nadutý vořech a ve svých útrobách nese (hypertextové) poslání: „Punk is not dead!“ A tak se i já snažím zpunktovat, co se dá (…).

Jenže to je jen jedna půlka téhle prd*le. V té druhé se musím vyrovnávat i s místním malo-životem a mým rozšiřujícím seznamem kosmopolitních omylů. A to mi ho vyndej!

Čas teprve ukáže, zdali si k sobě pozvu svého kamaráda JOLLY BOBA, aby zde opět povytáhl své řítké literární střevo a rozmázával vše, co jsem zde jen letmo načrtl. No, a kdyby ne, tak téhle periferii skládám svůj štempl „© Nasrat!“ a ať si s tím vytře každý podle svého.

S láskou

Blue!

ps: jestli JOLLY BOB nakonec nepřijede, hledám někoho, kdo mi bude prát a dělat akustickou kulisu, když budu, už jenom, v myšlenkách MIMO

pps: moloko – the time is now (bez odkazu)

Autor mar.io 18.Září 2011 v 03:19 | Permalink