« Domů | Čtyři roční období » | Mír tuleňům » | Sama sobě - revival » | Sama sobě věrná » | (nové) QR-Tetovaní Orson Welles ™ » | Pour féliciter, z_cesty » | Téma, ale jenom proto, že jsou mi ty prsy povědomé » | Weeeeeeeeeei, z_cesty » | Přeložen a ztracen v překladu » | Iluze jménem Český tučňák (2011 - ex post) »

Latentní dvojsmysl, ztracen v překladu

Bydlím v amerických zahradách, 80. Západní, 11. patro. Jmenuji se Patrick Bateman, je mi 27let. Vyznávám sebekázeň a zdravý styl. Stravuji se dietně, pěstuji krásu těla, mám režim.

Ráno bývá můj obličej mírně oteklý, aplikuji ledový zábal a hodinu cvičím… nalačno přirozeně. Sundám ledovou masku a nanáším hlubokočistící emulzi. Ve sprše používám aktivační zvláčňující gel. Pak emulze z medu a mandlí na tělo. A na obličej gelovou podkladovou bázi.

Po aplikaci bylinné kosmetické masky, kterou nechám 10 minut působit, praktikuji další body ranní kůry. Po holení zásadně používám tonikum, nejlépe ovšem bez alkoholu. Alkohol totiž vysuší pokožku a urychlí tvorbu vrásek. Následuje denní krém, dále oční krém proti vráskám a péči završím závěrečnou ochranou emulzí.

Jsem iluze jménem Patrick Bateman. Člověk jsem, abstraktní tvor. Já nejsem skutečnost, jsem ono cosi. Iluze vědomí. Možná si řeknete, že mám živý výraz, a když mi stisknete pravici, ucítíte lidskou ruku člověka a není vyloučené, že máte stejný životní styl jako já. Ale pozor, je tu háček. Jsem jen zdání, neexistuji.

 

Zrovna se potýkám s něčím, co se v kuloárech nazývá: „Pojďužspát.“ Trpím chronickou nespavostí a dnes mám takové malé výročí, tři dny spolu. I když to předtím bylo jen takové nevinné 14 denní koketování. Ovšem znáte to, párkrát se s ní vyspíte a jste v tom až po uši. A ač by se mohlo zdát, že tu hledám rozlučkovou kulhavou trpasličí striptérku s kopytem, kterou bych s tím vším nacpal do dortu se svíčkami, tak vás zklamu. Ostatně, nebude to první ani jediné zklamání. Ale musíte pochopit, že není o co stát.

Cestování v čase má své limity. A je dost možně, že já už dál nemohu. Má čtvrtá chlouba, kolečko navíc, se tím vším náporem nejspíš porouchala a já jsem tak vystaven otázce, mám-li se k tomu postavit jako pan Bateman a své kolečko hledat omotané řetězem a ergonomické rukojeti motorové pily, nebo vycházet z místních zdrojů.

Za zmínku stojí varianta s (další) debilní smyčkou písničky „i´m a heartbreaker“ od Black Eyed Peas, citovanou v doprovodném sexu s použitím prošlé hořčice (s přiznanými zrníčky) a fackováním uleželou lososovitou rybou přes obličej.

Zde je pak to druhé zklamání. Věřím, že je mezi vámi dost lidí posedlých stykem s pošukem, ale pochopte, o svém kolečku můžu říct jen to, že mi přeskočilo. A já ho musím najít tady, v zemi rybolovu pro vědecké účely

 

Šťastné a veselé

JOLLY BOB