Uprostřed Krásné přírody Elvenaru vyrostlo honosné městoJezerní skála , kde lidstvo neznalo války, nenávist ani zlo. Všichni drželipospolu a vzájemná pomoc při práci a zkrášlování města nikomu nebyla protimysli. Nikdo netušil, že v tomto koutě světa nejsou jediní obyvatelé. Zavelkou skálou bylo rozlehlé město elfů Modrý svět, kteří ctili přírodu ačerpali z ní své zkušenosti, stejně tak, jako ctili své předky, jejichžzkušenosti se předávali z generace na generaci.

Jak už to bývá, všude jsou neposedné děti a tak se jednohodne vydal do lesa chlapec Leon, aby prozkoumal okolí, když tu najednou objevilrůzné cesty a schody vytesané do skály, které ho dovedli až na její vrchol.Vyčerpaný si zde sedl a vychutnával si pohled do kraje. Jeho město se zdálo býttak maličké a skalnaté propasti a jezera v okolí byly jako by je někdo namaloval,ani se nestačil podívat na všechny strany a usnul.  V ten čas se vracela malá elfí holčičkaKrilinka od své babičky, cestu si chtěla ukrátit a tak šla přes Velkou skálu,kde uviděla spát  Leona. Ten se jí velicelekl a výskokem se ukryl za kámen. Nechápal, proč  je Krilinka tak modrá, přesto se mu moclíbila, její velké usměvavé oči a vlídná slova ho brzy zbavily strachu.

„Co tu děláš?“ zeptala se Krilinka.

„Chtěl jsem vědět, jak vypadá okolí a tajemné cesty a schodyna skále mě zavedly až sem, a co tu děláš ty?“ zeptal se už beze strachu Leon.

Krilinka si sedla vedle něj a začala své vyprávění:

„Jednoho dne přiletěl ochránce lesa a poslal mě za babičkou,že mi vše vysvětlí. Babička mi předala tuhle knihu elfů, že jí mám předatnašemu vládci, jsou v ní prý zkušenosti našich předků, rady a tajná kouzlana ochranu našeho světa. Lesy prý napadl démon zla a každý den pod jeho vládouzkamení jeden strom a obloha se nad ním zatemní zlem. Musím běžet, ale zase setu sejdeme, co říkáš? Vidíš tu věž dole ve stromech, tak to je mé město. O Vásjsme vůbec nevěděli.“

Leon s Krilinkou se na vrcholku skály scházeli často.Jejich dobrou náladu kazil pohled na oblohu, která v dálce měla temnoubarvu, jako před bouřkou. Krilinka se svěřila, že Elfové nevědí, jak protidémonům bojovat a jejich kouzla na to nestačí. Leon se rozhodl vše říct vládcilidí. Nastoupila vojska, ale bez kouzel byli tak velké ztráty, že bylo jasné,že není možné se uchránit.

Leon s Krilinkou bezradně seděl na skále a hleděli nakamenné stromy, kterých bylo stále víc, stejně jako sílil vztah mezi nimi. Mezitím se sešli oba vládci, aby spojili své síly v bojí proti démonům,protože si uvědomili, že zde jsou právě dvě rasy, jedna oplývající kouzli adruhá silou. Přesto další boj prohráli.

Z krásného lesa už moc nezbylo, zatím, co Krilinkas Leonem dospěli a jejich vztah se změnil v lásku, pro kterou chtělizachránit tento svět. Leon běžel pro radu do věže mágů, nabral cenné zboží,načerpal sílu v plující citadele, nabral vodu z fontány zrůdy, kteráchránila jejich město před přívalovým deštěm a poprosil svatyni chránící městopřed pekelným ohněm o pomoc.

Krilinka nabrala vodu z plujících ostrovů, chránícíměsto před suchem, požádala Enaru o pomoc a v doprovodu mořského hada akouzelného víru se vydala na skálu, kde se sešla s Leonem.

Kobka zavržených jim poslala dva okřídlené draky a spolu s vojskyobou provincií se vydali zachránit les. Boj z démony z prvu nevypadal dobře, všude tma, vichr, kterýšlehal prach do očí a uprostřed všeho černé jezero, z kterého vylétávalidémoni šlehající oheň a kouř a na co dýchli okamžitě zkamenělo.  V tom se ozval z dálky hlasEnary:  „Krilinko, vše, co máš s Leonemze svých měst smíchejte a nalijte do jezera, společná moc obou světů zahubídémony. „

Bylo to náročné, ale povedlos jim to i v té tmě smíchata nalít do jezera, které tajemný vír řádně promíchal a mořský had zahubilposlední zlé síly. Nad lesem se rozzářila obloha a duch jezera si vzal cennézboží, aby mohl vyjednávat s démony, kdyby se někdy snažili ovládnout les.

No a co bylo s Leonem a Krilinkou? Postavili si naskále velký dům a jejich děti možná časem budou další rasou Elvenaru.

Po té, co mě trápí zdravíčko, jsem se opět vrátila k pletení a háčkování, určitě vložím nějaké fotky.

• Proč nemůžou mít blondýny polední pauzu?Protože by je museli zase zaučovat.
• Do kavárny příjde brunetka s blondýnou. Brunetka objednává u číšníka: "Pane vrchní, dvě kávy." Blondýnka přitaká: "Tak jo, já si dám také dvě."
• Blondýnka říká manželovi: "Miláčku víš, že můžeme mít jen 4 děti?" "Nevím proč?" "Četla jsem, že každé páté dítě, které se narodí je Číňan!"
• Blondýna postává u nepojízdného auta a jiný řidič jí chce pomoci: "Nebude to olejem, paní řidičko?" "Určitě ne, ten já tam vůbec nedávám."

Musím se přiznat, že je mi dnes zcela jedno, kdo sedíve vládních a parlamentních křeslech. Vše hodnotím jen podle toho, jak se mi vté době žije. Do politiky jsem se nikdy nepletla a tak mi ani nehrozil žádnýpostih. Na 100% vím, že kdybych svého syna porodila v dnešní době jako svobodnámatka, tak už ho nemám u sebe, přesto, že si myslím, že i chudá matka je prodítě víc prospěšná, než ústavní výchova. Dnes se to tak totiž řeší. Nemáš napodnájem, nebo máš finanční krizi, že přijdeš třeba o práci a šupky, za patamisociálka a děti jdou do ústavu. Před 23 lety, když se mi narodil syn, dostalajsem byt - teda jednu místnost, ale později jsem dostala 1+1. Nemusela jsemnikoho podplácet, stačil mi zákon, který šel svobodným matkám na ruku. Za otcemého syna mi platil stát, když on neposílal alimenty a tahalo se to po soudech.Ze své mateřské jsem utáhla nájem a dokázala jsem uživit své dítě. Neříkám, žejsem nemusela dobře a opatrně počítat, ale dalo se to zvládnout. 

Věděla jsem, žebudu mít práci a vždy jí dostanu řádně zaplacenou, dokonce jsem měla na výletyvláčkem, na které i dnes syn rád vzpomíná. Dnes bych na to neměla. Navíc sezrovna nacházím v komplikované rodinné situaci a vím, že bych jí zvládala zcelalépe v době, kdy jsem žila v době komunismu. K čemu mi je, že se otevřelyhranice, když na cestování stejně nemám peníze. Ano, jídla bylo na výběr méně,ale myslím si, že bylo zdravější, stačí si vzpomenout jen na obyčejnou konzervuhovězího ve vlastní šťávě, dnes je to nejedlý odpad - dohnaný kořením s podobouspíše k lunchmeatu. To je však jen příklad. Proto je mi opravdu jedno, zda jeve vládě Lojza, nebo Karel, vidím jen to, že dnes už člověk nikdy nebude žít vklidu, ale jen se honit a hrabat ve stresech a nervácích. Přála bych si jenjedno a to moc, třeba jako dárek k narozeninám, aby alespoň na půl roku museličlenové vlády vyjít s minimálním platem bez možnosti sáhnout na úspory a dotoho si zkusili ještě třeba 2 měsíce zamarodit za 3200,- měsíčně vypočítané zminimálního platu.