kydačka hnoje 15.Březen 2009
Kdo by to byl řekl, že můj prvnítýden v práci uplyne tak rychle. Ale asi se není zase tak moc čemudivit, protože chodim spat div ne se slepicemi, jelikož jsemunavená a stejně tady nemám co dělat. Včera dojel Augustin natyden na navštěvu a já jsem se přistihla, že jsem chtěla jítspát už ve čtvrt na osm :D ono jakmile se setmí, tak mam pocit,že mám oprávění na odpadnutí. Jinak dneska nám netekla skorocelý den voda a to bez jakéhokoliv předchozího varovaní, takžejsem měla samozřejmě radost velikou převelikou, kord když jsemcelý den musela smrdět doslova a do písmene jako kůň. V prácije to zatím ještě pořád v pohodě, jenom mé ručičky jsou natom čím dál hůře a bolí mě aniž bych se s nima vůbec snažilahýbat. Jinak na mě celý týden tady padala čím dál tím většídeprese z toho, jaký je tohle místo zapadákov. Do obchodu se tu vpodstatě nedostanu, protože vždycky když mam volno, tak už jezavřený a nejbližší město je dvě hodiny chůze, což kdyžjsem se sem stěhovala vůbec netušila, jelikož mi bylo řečeno,že je to pěšky jen půl hodina. Nezbývá mi teda nic jiného, nežse spoléhat na laskovost druhých, že mi přivezou co potřebuju ,nebo mě svezou do města nakoupit. Musim přiznat, že jsem z tohodost zoufalá. Mám slíbené kolo, tak snad ho příští týdenkonečně dostanu. To mi tu situaci snad maličko ulehčí, I kdyžna zdejší silnici si asi ani na tom kole místy nebudu připadatzrovna moc bezpečně.
Abych se tady v tom prdelákověnezcvokla, tak ke všemu musím přistupovat pozitivně, I když tomísty opravdu není vůbec jednoduché. Rozhodla jsem se to brátjako takový fyzický I psychický retreat. Hodně fyzicky makam vpráci a doma mě pak nic nerozptyluje od meditace, čtení apodobných “aktivit”. Naštěstí mi chvíly trvá, nežpřelouskám knihu v anličtině, tak až ušetřím nějaké peníze,které teď všechny padají za zásoby jídla a základních věcí,tak si začnu kupovat knížky. Jedna na týden nebo na dva budestačit, abych se zabavila než po náročném dni upadnu dobezvědomí. Jinak k ježdění jsem se ještě nedostala, jelikožtenhle týden byl Chathinghem festival, což je tady asi neslavnějšídostih a tak všichni byli hrozně busy, jelikož tam běžel IEugenův kůň. Nakonec se ale neumístil. Jsem ráda, že je tutenhle týden se mnou Augustin a mám si alespoň s kým povídat,jelikož se ještě v kolektivu tolika cizích lidí moc stydím,abych s nimi dokázala navázat nějaký normální kontakt. Navícsi tam pořád připadam hloupě, protože mi všechno hrozně trvá.Nejsem zvyklá tolik fyzicky pracovat a tak to není to tom jak codělám, ale prostě o tom, že na to zatím nemám dost sil. Mno co,brzy ze mě bude rambík.
napsal/a: radioaktivita 21:46 | muj dalsi novy zacatek Link
