trocha smutneho zmatku   19.Duben 2009


nejsem si sama jistá, co mé srdce trápí

co je to realita, co zase iluze

však to co vím je, že jedna vlna lodě nepotápí

a když je špatně tak pak zas, dobře je

myšlenky plujou hlavou, zmateně se kolem honí

sami do sebe však nevidí

co je pak pravda a co sebeklamem voní

co dělá z lidí, nelidi

zmatenost je to, co lidskosti je známé

přináší depresivní pocity

pak často chutnám, svoje slzy slané

tu chuť znám já a znáš jí taky ty

jen jedna radost štěstí neudělá

a jedna bolest ta svět nezboří

i přeš mou zmatenost má myšlenkaje smělá

že jednou se snad každý vzmátoží

napsal/a: radioaktivita 12:36 | mozna trochu poezie Link komentáře (0)



můj den blbec - pavoučí agonie   10.Duben 2009


včera ráno jsem se vzbudila krásně vyspinkaná, což by bylo v pohodě, kdyby to nebylo částečně zaviněné tím, že jsem zaspala a tak jsem musela své raní aktivity poněkud popohnat. jdu do koupelny a co nevidim, přímo naproti mě na zdi obrovskej pavouk. Začala jsem bojovat se svou arachnofobií tim způsobem, že jsem na něj stříkala smrtící sprej, brečela strachy, ječela kdykoliv se pohnul a pak brečela protože mi bylo líto, že bude umírat v takové agonii , protoze smrt to musi byt opravdu hnusna. chudak se zmital na podlaze v agonii jeste kdyz jsem sla domů najíst o pauze na oběd. samozřejmě mrtvola mi ležela u zdi dokud nepřijel Augustin a neodstranil ji i s tunou dalšího mrtvého hmyzu, co jsem během týdne pozabíjela svým sprejem. Konečně je tak odklizen můj hmyzí hřitov u okna. Nicméně byla jsem z toho ranního incidentu ještě dlouho v háji když mi odpoledne zaměstnavatel oznámil, že neví, jestli pro mě bude mít od května dost práce a že mi to najisto řekne na konci příštího týdne. tak se teď zběsile  klepu o místo. peníze našetřené nemám, páč moc není z čeho šetřit mno a co se ubytování týče o to bych samozřejmě tím pádem taky přišla... ať žije nejistota. napsal/a: radioaktivita 23:27 | muj dalsi novy zacatek Link komentáře (0)



je to těžke no   05.Duben 2009


vzdycky jsem se povazovala za osobu, která vede průměrný, leč vcelku zajímavý život... poslední dobou ale nevím co psát, jelikož se v toho v mém životě už moc nic neděje... nějak mi nezbývá než žít prací a vydržet období samoty. Snažim se ignorovat, že práce kterou dělám je tvrdá a velice špatně placená s tím, že mi to může otevřít mnohé dveře do budoucna, dost se tu naučím a hlavně - v dnešní době můžu být ráda, že vůbec nějakou práci mám. Kdo by si to pomyslel, že věc která mě kdy bude nejvíc trápit je, že si nemam kdy a kam jít nakoupit něco k jídlu a taky moje velikost. Nákupy si dělám na měsíc, ale svoji tělesnou konstrukci nevyřeším. Vždycky jsem brala svou velikost spíše pozitivně, že je to něco "díky" čemu si mě spousta lidí pamatuje. I tady mi za mými zády říkají "little one"... jenže problém je, že dělám fyzicky a občas mi má výška, váha a nedostatečně vyvinuté svaly dost komplikují práce a i jednoduché úkoly jsou výzvou. Třeba když se snažím pověsit přehoz přes koně na hřebík a nikde nejsou židle, nebo se jen podívat na koňskou hlavu, jestli je pořádně čistá, když jí ten mrcha kůň furt vysoko zvedá. Nemluvě o zvedání 25kilového pytle se žrádlem a tak. Mno zatím ale zvládám a zdařile bojuji s občasně nastupujícím zoufalstvím. Jinak dneska mám první celý volný den po dvou týdnech, tak si ho náležitě užívám a válím se... napsal/a: radioaktivita 12:47 | muj dalsi novy zacatek Link komentáře (0)