Studna 29.Březen 2020
Za střípky věží bez ptaní, drze se schová svítání
a já zas pro jednou připadám si...
hloupá...
Oba jsme trochu neklidní,
jen kousek sebe nabídni,
hluboko pod rosou květiny pláčou...
Dla jsi mi první však né poslední,
protrhnuls hráze z kamení,
Vlna pod přáními se houpá...
Kapela z dálky nesmělá,
když držíš křídla anděla,
čelo naplní se vráskou
Jinak to ani neumí,
tůň ta se vodou naplní,
noc zase připadá mi dlouhá...
Ozvěna tlukotu doznívá,
a studna co je trochu žíznivá,
Snad neuvadne pod svou krásou.
napsal/a: radioaktivita 17:43 |
mozna trochu poezie
Link
