v samotě bloudím   07.Duben 2008


Chodím prázdnými ulicemi a narážím do lidí

Pořád chodím a čekám, mé oči tě však nevidí

Přede mnou žádné cesty a já bloudím

Není tu nic kromě tebe, nic po čem toužím

 

Tak proč tu nejsi – bez tebe  do zdí narážím

Všechno mi těžkne, pod neviditelným závažím

Myslela jsem, že jsem našla celý svět a on mi teď pod rukama mizí

Myslela jsem, že jsem našla všechno – teď je to známé a přesto cizí

 

Nedokážu se vzdát iluzí , i když uvnitř už možná vím

Pořád doufám že je to sen, jenom doufám, že spím

Ležím sama na posteli a necítím, že jsem

Život bez tebe jen jen bolestným snem

 

Z otázky se mi hlava točí - co je to vlastně láska

Já nevím co to je, i přesto, že  mi to v srdci praská

Jsem si tak jistá, že my patříme k sobě

Vidím to ve vzduchu, ve mně, snad i v tobě

 

Když mě opustíš –  takjá nikdy už nebudu já

Nechci být  nikohojiného, protože dokážu opravdu být jen tvá

Svůj život si dokážu představit bez tebe, nebudu ti lhát

Ale jen ty víš kdo jsem a jen ty mě umíš opravdu rozesmát

 

Nevím co dělat – jsme spolu a přesto to tak není

Neříkej, že mě opustíš – neříkej že tvá přítomnost v mém životě se změní

Pozvánka do tvého srdce nebyla dlouhá dost

Byla to jen taková tretka – malá a třpytivá pro radost

 

Byl jsi jen taková exkurze – taková prchavá krása

Jsi moje štěstí a mohl bys být i moje spása

Už vím, jaký by můj život mohl být

Však tys mě ten pocit nenechal na déle zachytit

 

Dej mi co jen můžeš, protože co bylo mé teď máš ty

Už nemám svou duši, ani své pocity

A teď chci něco, co mi nemůže nikdo dát

Toužím najít způsob jak se s tím vyrovnat

 

napsal/a: radioaktivita 16:53 | mozna trochu poezie Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář