vztahy 13.Listopad 2008
Je moc zvláštní , pozorovat vztahy z pohledu třetího člověka. Mě se tahle příležitost naskytla dvakrát.
Jednou to bylo ve vztahu mého nejlepšího kamaráda a mé nejlepší kamarádky. To jsem samozřejmě nebyla zrovna neúčastněná a často jsme vzájemně řešily vztahy naší „trojky“. Zvláštní ale je, že všichni tři pohromadě, jsme spolu moc času netrávili. Bylo zajímavé poslouchat je oba dva, jak na stejnou situaci koukali každý úplně jiným pohledem. Oba byli tak trochu pohádkáři, takže si tam ještě lecos přimysleli a přidali. Na těch dvou jsem pochopila, jak důležitá je komunikace pro harmonický vztah. Kamarádka si mi často stěžovala na věci, co on dělá či nedělá a jak by si to vlastně představovala. Zajímavé ale bylo, že ty věci co on nedělal pro ní, pro mě dělal sám od sebe. Možná mu prostě nedala dost najevo, co má ráda a potřebuje. Stejně tak ale i ona zůstávala slepá, vůči jeho potřebám. Bylo tam hodně lásky, ale tak málo porozumění vůči tomu druhému, že to prostě nemohlo fungovat.
Po letech se mi dostává tentokrát nezúčastněného pohledu na „starý pár“. Žiju se dvěma lidmi, kteří se kdysi asi milovali, mají spolu dítě, bydlí spolu a nic o sobě neví. Fascinuje mě pravděpodobně úmyslná zaslepenost matky z rodiny, která není schopná vnímat, co se kolem ní opravdu děje. I když si občas nejsem jistá, jestli to přede mnou jen tak „nehraje“. Nevnímá, že Andy sice tvrdě pracuje a potřebuje odpočinek, zároveň však ale s ní doma být nechce a tak dobrovolně chodí dál na spoustu dní do práce jen proto, aby nemusel být doma. Nechápe, že potřebuje taky trochu něhy a citů a obrňuje se proti němu. Teď má svoje děti, ale ty brzo vyrostou, odejdou z domu a ona zůstane úplně sama. Andy si už teď chce najít jinou přítelkyni a jí pak až vyroste i Erik moc času na hledání nezbyde. Snaží se dělat všechno správně, ale zároveň nechce vidět věci takové, jaké opravdu jsou. Tak se stalo, že ztratila přítele, z její dcery je díky špatné výchově zlodějka a lhářka a její devítiletý syn se chová na pět, ale je s ním nakládáno skoro jako s patnáctiletým. Teď se snaží řešit problémy, které má s dcerou a nepřipouští si, že by měla hlavně pořešit svůj vztah se synem, protože ten se na ni jinak jednoho krásného dne vykašle.
Má pocit, že Andy se nedostatečně angažuje ve výchově, zároveň ale veškeré jeho snahy bojkotuje a ten tak zůstává s pocitem bezmoci a zbytečnosti. I se Steff nakládá jako s dospělou v okamžicích, kdy by asi neměla a naopak ji bere jako dítě když je čas dát jí určitou svobodu.
Jenom doufám, že jednou nedopadnu, jako ona…
napsal/a: radioaktivita 11:54 | skoro normalni holka Link
