busy week 19.Říjen 2008
Tenhle týden byl neuvěřitelném shonu…..Všechno začalo jak jinak, než pondělkem… měla jsem domluvený pohovor v jazykové škole, kde jsem mela dostávat hodiny angličtiny zadarmo s tím, že pro ně něco pomůžu přeložit do češtiny, nebo jim zatančím na nějaké párty. Ještě než jsem tam vůbec vyrazila, potkala jsem se na netu s Adamem, se kterým jsem už ani nečekala, že se kdy sejdu mno ale nakonec jsme se spontánně se domluvili na tom,že pak budeme někde bloumat… mno pohovor začal vskutku zajímavě avšak beze mě…ještě půl hodiny po tom, co už jsem na něm totiž měla být, jsem zoufale běhala po všech možných okolních uličkách a nemohla to najít. U mě klasika no. Nakonec jsem tam zavolala a oni si mě vyzvedli u jakého si kostela, kterých je v Dublinu všude plno a vypadají vesměs stejně..no bylo to kompletně mimo veškerá očekávání…řadovej baráček se sotva znatelnou cedulkou a dva fakt sympatický týpci…. Po pětiminutovém rozhovoru mi byla nabídnutá vlastní hodinová show v rozjíždějícím se rádiu…mno mazec… byla jsem v takovém soku, že jsem se sotva zmohla na to, abych ze sebe vykoktala, ze to beru a domluvila se s nim na hodinách angličtiny, které za to budu zadarmo dostávat… a to se rádio ještě ani nerozjelo.
Jen tak tak jsem se stihla dopravit na schůzku s Adamem a celou tu dobu jsem byla uplně mimo…pořád jsem jen mluvila a smála se a vůbec nechápala. Čas jsme vyplnili posedáním po lavičkách, načež jsem prohlásila, ze si musíme dát nej carott cake co mají v jedné kavárně a asi hodiny jsme tu kavárnu hledali a bloudili kolem. Vždycky jsem si myslela, že tady už to někde je a ono nic. Divím se, že mě chudák nezabil. Nakonec jsme to ale našli, i když se ukázalo, ze cake zrovna nemaji a kafe tam nestálo za nic…. Adam pak odešel na luas a ja se sešla se Zuzu a Philipem a jak už tradičně, zašli do Govindy na véču. Nakonec Philip ještě koupil flašku vina, tak jsem se trochu lízla a jela dom… porad nemůžu uvěřit, že jsem se zapletla do rozjízdějiciho se radia…čistá radost ….mno hukot no Zbytek týdne byl překvapivě busy, když jsem střídavě dávala dohromady svou hudební knihovnu, chodila na angličtinu, kde jsem se seznámila s dalšíma lidičkama mno a taky jsem se konečně sešla s Luci, se kterou jsme to plánovali už asi měsíc. Jen ty koníci mi nějak nevyšly. Na hodinu jsem sice šla,ale byla tam jiná paní než posledně, takže se s ní pořádně nedalo domluvit na té brigádě.
Taky jsme zašli s Karen do kina na filmeček The boy in striped pyjamas mno a byl to masakr.. posledních deset minut jsme obě probuleli a když to skočilo, rozhodli jsme se vplížit ještě na nějakej jinej film.Mno nakonec jsme měli jen jednu možnost a to jít na film Anton. Ukázalo se však, že jsme jen marně doufali, že nám to zvedne náladu, jelikož celý děj byl značně depresivní. Neviděli jsme první půl hodinu , tak jsem z toho byla trošku zmatená a navíc to je irský film což znamená, že to pro mě bylo něco jako pro Karen sledovat Pelíšky, jelikož o irské občanské válce vím velký kulový.
napsal/a: radioaktivita 12:00 | skoro normalni holka Link
