je to těžke no 05.Duben 2009
vzdycky jsem se povazovala za osobu, která vede průměrný, leč vcelku zajímavý život... poslední dobou ale nevím co psát, jelikož se v toho v mém životě už moc nic neděje... nějak mi nezbývá než žít prací a vydržet období samoty. Snažim se ignorovat, že práce kterou dělám je tvrdá a velice špatně placená s tím, že mi to může otevřít mnohé dveře do budoucna, dost se tu naučím a hlavně - v dnešní době můžu být ráda, že vůbec nějakou práci mám. Kdo by si to pomyslel, že věc která mě kdy bude nejvíc trápit je, že si nemam kdy a kam jít nakoupit něco k jídlu a taky moje velikost. Nákupy si dělám na měsíc, ale svoji tělesnou konstrukci nevyřeším. Vždycky jsem brala svou velikost spíše pozitivně, že je to něco "díky" čemu si mě spousta lidí pamatuje. I tady mi za mými zády říkají "little one"... jenže problém je, že dělám fyzicky a občas mi má výška, váha a nedostatečně vyvinuté svaly dost komplikují práce a i jednoduché úkoly jsou výzvou. Třeba když se snažím pověsit přehoz přes koně na hřebík a nikde nejsou židle, nebo se jen podívat na koňskou hlavu, jestli je pořádně čistá, když jí ten mrcha kůň furt vysoko zvedá. Nemluvě o zvedání 25kilového pytle se žrádlem a tak. Mno zatím ale zvládám a zdařile bojuji s občasně nastupujícím zoufalstvím. Jinak dneska mám první celý volný den po dvou týdnech, tak si ho náležitě užívám a válím se... napsal/a: radioaktivita 12:47 | muj dalsi novy zacatek Link
