Cas od casu si potrebuju vylit sve pocity na papir, abych se v nich tak nemachala....
problem je v tom, ze jsem hlava dirava a vzdycky ten papir ztratim, tak tady to snad vzdycky najdu...
... i kdyz u serveru libimseti jeden nikdy nevi...
Venuše 09.Duben 2020
Odešel den, předtím políbil noc
políbil, polaskal - na dobrou noc,
Luna se vynoří studenou temnotou,
stydí se Venuše, nad dívčí prostotou
Lahvička rozbitá, ze střepů zlost,
sen jež je bez konce, šatů je prost
čekám tu na tebe, člověče prokletý
vystoupám do nebe, když jdeš mi v ústrety
Probij se přes houští, přes temný hvozd,
sázet trn bez květů, to není ctnost
plody tu rozšlapal potulný loupežník,
že marnost rozdával, přišel mi oběžník
Našlapuj zlehka jen, nečekej moc
vůní buď opájen, postav si most
Napij se studánky hedvábné radosti
v těle se usadí krůpěje sladkosti
Napij se dosyta, když bouře doznívá
Temnota přikrytá, ve hvězdách příznivá
Pod vínem 29.Březen 2020
Vlku můj z pohádek...
Vodníku z vesmíru...
Topíš se v obleku ušitém na míru,
když z pramenů bytostných krás rudé víno piješ,
vodníku prosím tě, bojím se když svými slovy šiješ.
Nedrž se svých lásek, kterým věty do hlav vkládáš,
nedrž se, když význam jejich vlastně jenom drze hádáš...
napsal/a: radioaktivita 17:50 |
mozna trochu poezie
Link komentáře (0)
Visí tu na vlásku myšlenky beze snů,
Kapička průzračná co v přítmí zaniká,
Žiješ tak krátce, opilý obrázku,
Vodníku, jež pod kapkou se schováváš
Usínáš nad ránem a v rozbřesku procitáš
napsal/a: radioaktivita 17:48 |
mozna trochu poezie
Link komentáře (0)
Hněteme obláček, maličký vesmíru
Trháš mi srdíčka, tenoučká... z papíru.
A ve středu ticha, ztěžka se dýchá,
když protkáváš mne očima...
napsal/a: radioaktivita 17:46 |
mozna trochu poezie
Link komentáře (0)
Za střípky věží bez ptaní, drze se schová svítání
a já zas pro jednou připadám si...
hloupá...
Oba jsme trochu neklidní,
jen kousek sebe nabídni,
hluboko pod rosou květiny pláčou...
Dla jsi mi první však né poslední,
protrhnuls hráze z kamení,
Vlna pod přáními se houpá...
Kapela z dálky nesmělá,
když držíš křídla anděla,
čelo naplní se vráskou
Jinak to ani neumí,
tůň ta se vodou naplní,
noc zase připadá mi dlouhá...
Ozvěna tlukotu doznívá,
a studna co je trochu žíznivá,
Snad neuvadne pod svou krásou.
napsal/a: radioaktivita 17:43 |
mozna trochu poezie
Link komentáře (0)
