Cas od casu si potrebuju vylit sve pocity na papir, abych se v nich tak nemachala....
problem je v tom, ze jsem hlava dirava a vzdycky ten papir ztratim, tak tady to snad vzdycky najdu...
... i kdyz u serveru libimseti jeden nikdy nevi...
Pod žebry moře 29.Březen 2020
Jiskřičku z nebe, pečetíš mezi věty
V obálce sebe, hledíme na planety
Inkoustu tu kape, má duši bez pozlátek
Směle si tápe, závazně bez návratek
Zářivost Tebe, ohluší kastaněty
štěstí co zebe, kapka co protne světy
Básnířku tvoříš, hněteš ji z nejistoty
Tiše ji boříš pod žebry mořem, co bouří v její změti
napsal/a: radioaktivita 17:38 |
mozna trochu poezie
Link komentáře (0)
Nahá to koruna ke mě se naklání,
holými větvemi stroze mne hladí.
Hrozivý havran kráká tu bez ptaní,
a v dálce světluška můj měsíc cudně haní...
Kořeny prorostou maso jež nevidí,
otrok co poroučí plive mi do krku,
hustými slinami, vůbec se nestydí,
Ústa mi šeptají, směle... však bez zvuku...
Když mrtvé je svítání, křídla mě neunesou...
napsal/a: radioaktivita 17:35 |
mozna trochu poezie
Link komentáře (0)
Motýl 26.Prosinec 2016
Přes slzy ve větru viděla jsem motýla jak unavenými křídly třepotá,
naděje vzplála, že borcení iluzí nebude tak zlé.
Smíšený s listy barevných kras klesal k zemi z hloubky bytí a já doufala,
že je jen součástí stromů ukládajících se ke spánku.
Roztřesená ruka laská střípek života co sbíral odvahu jít dál
Snaží se probudit křídla splývající se šerem jež dotýká se sebe sama,
zatímco kroky života hluše se posouvají k začátku..
Podzim se rozplývá,
když jaro je dávno pryč a zima vše přikrývá k novému probuzení..
. |
1 APRIL
napsal/a: radioaktivita 22:46 |
mozna trochu poezie
Link komentáře (0)
... 06.Červenec 2015
Zlobím se,
nejdřív pro své plány a představy,
pak na tebe - zloději našeho času,
taky na sebe, protože nic není tak jednoduché.
Tak silné emoce, taková bezbrannost,
jak se touha a smutek mění v hněv,
jen aby to tak nebolelo,
ale bolí to stejně....
Otevřít a zavřít v utrpení,
protože dělat věci napůl to nedokážu,
a to co mám už nestačí.
Otevírá se brána toho co chci a hráze padají....
napsal/a: radioaktivita 09:35 |
mozna trochu poezie
Link komentáře (0)
spolkni měsíc 29.Prosinec 2012
Přála bych si spolknout měsíc, ocitnout se ve stříbrné záplavě
Přála bych tančit jako skřítek, tančit divoce s punčochou na hlavě
Utopit se v obraze, lesknout se na obloze plátna
Nečekat na svět a tvořit barvou moji duše
Dotýkat se hvězd a zpívat nahlas, přesto hluše
Točit se kolem cest a rozverně si hrát
Ponořit se do ledu a pak se v jeho střípcích smát
Chtěla bych být sebou a radostně si lkát
Nečekat, nehledět, nezkoumat a nechat sebe plát
Smíchat svět a nechat se jim něžně milovat
Na vlnách slunce zlehka se vykoupat
Milovat, nestýskat a nechat se štěstím zvát
napsal/a: radioaktivita 00:48 | mozna trochu poezie Link komentáře (0)
