Slovinsko po kterém přišlo Rumunsko 24.Září 2008
Jako už tolikrát, i dneska bych chtěla napsat něco o mé dovolené na Slovinsku a následně i v Rumunsku... ale nějak nemám slov...dala jsem na profil fotky a ty jako by říkaly vše a zároveň nic... jak můžu slovy popsat ten "zázrak" přírody, který na mě v obou těchto zemích čekal... ten úžas když jsem viděla krásné divoké řeky na Slovinsku... jak se jen dá popsat ten klid a harmonie, které se mě zmocnili když jsem upocená a utrmácená pozorovala stáda ovcí, koní nebo jen naslouchala tlukotu vlastního srdce či horskému větru... tolik bych toho chtěla napsat ale stejně jako jindy předtím nevím vlastně co...tak uvidíme co ze mě vypadne za myšlenku
SLOVINSKO
Na Slovinsko jsme jeli jen s Jindrou jak jinak než s cestouvkou Kudrna, ve kterou měl Jindra důvěru a tak jsem se jí svěřila do rukou i já...cesta v autobuse nebyla nic zvláštního až do momentu, kdy jsme byli upozorněni na speciální materiál, ze kterého tam mají vyrobené peníze. Nedají se roztrhnout ani nehoří. Hned jsme to zkusili a opravdu... jen se trochu seškvařili. Většinu cesty autobusem jsem prospala a byla nepříjemně probuzená do krajiny zkropené deštěm... naštěstí se ale počasí po většinu dovolené umoudřilo a díky občasnému dešti jsme alespoň měli dostatečnou hladinu vody... příroda tam byla krásná a je vidět, že se o ní na Slovinsku opravdu starají a všechny ty poplatky za sjíždění řek mají svá odůvodnění a nejdou do kapes úředníků co neví co s nima.. jediné co mě zklamalo bylo to, že jsme sídlili v kultivovaných kempech, kde se nedal rozdělat oheň... i když teď zpětně to vidím tak, že jen málokdo může říct, že po večerech sedával místo kolem vatry kolem vařiče nebo pytlíku brambůrků....i když mi dlouho trvalo, než jsem trochu pochopila pohyby lidi a bližší principy pádlování celou dobu jsem si to moc užívala ... sice mě jímala hrůza pokaždé když jsme u křoví čekali na zbytek skupiny, protože se to tam hemžilo různobarevnými pavouky, ale navzdory svým nemalým sklonům k arachnofobii jsem musela obdivovat jejich rozmanitost... .. jako bysme tam projížděli krajinou snů... jen občas přiskákala noční můra v podobě pavouků aby mě hodila zpět do reality 
musim pyšně podotknouti , že jsme se udělali jako jedni z mála až poslední den... jako bysme si chtěli vynahradit všechny promarněné příležitosti, dali jsme si to hned dvakrát za sebou...jednou v podstatě úmyslně, kdy jsme schválně najeli na obtížnější trasu jen tak pro srandu...ale sranda to přestala byt v okamžiku, kdy se převrácená loď řítila do zatáčky a Jindra se pár metrů ode mě snažil hrabat na břeh...takže jsem tam byla jen já a zatímco jsem v jedné ruce svírala pádlo, bojovala jsem se silným proudem vody abych loď udržela...každá minuta se zdála být hodinou, než Jindrovi konečně došlo, že zápas s proudem jen tak nevzdám a pomohl mi vytáhnout loď na břeh... v tu chvíly v té ledové vodě jsem poznala, že když se řekne, že člověk nemůže, tak opravdu může ještě třikrát tolik a sáhla jsem si téměř na dnovité dno svých sil...
napodruhé se zase Jinra nemohl rozhoudnout na kterou stranu pojedeme a tak jsme najeli na větev přímo uprostřed řeky... bohužel byla silně zaklíněná a tak nás na naší gumové lodi proud zmáčkl a já se tak nemohla dobrých pár minut vydrápat z lodi... zachránila mě až jiná baraka, která do nás narazila a tím se převrátila a nás uvolnila...kupodivu posádka druhé převrácené lodi z naší srážky neměla takovou radost jako já. Jediné co mě za tenhle náš výlet možná trochu mrzí je, že nám nedovolili si sjet těžší úsek řeky, kteří si dálo jen tak jako třešničku jen pár lodí. Sice jsme se nám to pak už šlo opravdu dobře, jenže bohužel nejsem holka svalnatá a tak jsme měli problém se zastavováním u břehu. Proud byl občas mos silný a tak nám to chviličku trvalo, což je na divoké vodě někdy problém. Stejně se mi ale ještě teď se mi po řekách tam stýská a určitě se tam jednou znovu vypravím.
napsal/a: radioaktivita 00:22 | výlety a podobné akce Link
