Temné sídlo motýlů   07.Listopad 2008


Chtěla jsem aby život byl pohádka a poznala jsem, že  není

Pak deprese klepala mi na vrátka  a bolestné bylo probuzení

Velká noční můra přiletěla do mé smyšlené reality bez trnů

Tak těžce se tam usadila, že myslela jsem, že navždycky ochrnu

 

 

Slzy mi tváře pokropily, já nevěděla jestli zemřít nebo žít

Ruce hledaly čeho by se zachytily, nechtěla jsem se na dno potopit

Stála jsem děsem oněmělá a kolem vířila křídla té můry

Tak  jsem se bolesti otevřela a mým štěstím se staly  chmury

 

 

Jednou patřila jsem probleskovat duhu v temnotě těch křídel

Najednou byli  tam motýli, vylétající z děsivých můřích sídel

Páří se  propleteni, že nevím kde můra začíná či motýl končí

Vidím dokonalost kde dříve viděla jsem agonii a mé srdce s nimi  tančí

 

napsal/a: radioaktivita 13:32 | mozna trochu poezie Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář