trocha smutneho zmatku 19.Duben 2009
nejsem si sama jistá, co mé srdce trápí
co je to realita, co zase iluze
však to co vím je, že jedna vlna lodě nepotápí
a když je špatně tak pak zas, dobře je
myšlenky plujou hlavou, zmateně se kolem honí
sami do sebe však nevidí
co je pak pravda a co sebeklamem voní
co dělá z lidí, nelidi
zmatenost je to, co lidskosti je známé
přináší depresivní pocity
pak často chutnám, svoje slzy slané
tu chuť znám já a znáš jí taky ty
jen jedna radost štěstí neudělá
a jedna bolest ta svět nezboří
i přeš mou zmatenost má myšlenkaje smělá
že jednou se snad každý vzmátoží
napsal/a: radioaktivita 12:36 | mozna trochu poezie Link
