Ze zivota aupairky 27.Duben 2007
Po rozlepeni ocnich vicek me uvital dalsi novy den. Prislepla jsem se v potacela do kuchyne,abych se nechala poskrabat od stenete a pripravila jidlo pro Ellie. O pul hodiny pozdeji jsem se uz snazila malou vydolovat z pod postele a oblect ji do skoly. Pominu-li kratky boj o hracky a nasledny jekot, zbytek rana probehl bez problemu. Diky bohu, ze existujou skolky a ja tak mela par hodin klidu. Pripravila jsem veci na plaz a v celkem dobre nalade vyzvedla malou ze skolky. Prvni problem nastal hned za branou. Obtezkana batohem a s bruslema v ruce jsem opravdu nechtela nest jeji batuzek a tak se po nekolika jejich marnych pokusech mi ho vnutit ozval hystericky rev. Nastesti se po par minutach uklidnila a tak jsme vyrazili na plaz... Nohy se nam prijemne norily do pisku, slunicko hralo a az na par rudych opekajicich se turistu, plaz poskytovala prijemny vyhled do okoli. Cela idylka bohuzel skoncila po triceti vterinach, jelikoz mala se odmitala hnout z placeneho lehatka a presunout se na deku do mene frekventovane casti plaze. Po nekolika pokusech donutit ji odejit od lehatka za neustaleho hysterickeho revu te male furie, jsem popadla nase veci a vydala se na autobusovou zastavku. Ellie zahy zmenila repertoar a prozmenu zacala rvat kvuli tomu, ze nechce domu,ale zustat na plazi. Vzhledem k tomu, ze se mi ji nepodarilo presvedcit at zklapne tlamu pokracovala jsem v ceste na bus stop. Ve chvily , kdy to smysluzbavene ditko zacalo vztekle skakat na miste pripominajici krizence mezi sirenou a zabou, jsem se uz neubranila smichu. Tim vsak cele to dobrodruzstvi zacalo. Kdyz zjistila, ze nepomaha ani to, ani odtlacovani me za pomoci jeji plne vahy zpet na plaz, lehla si na zem a povesila se mi na nohy. Sledovana udivenymi turisty jsem zauvazovala o vybirani vstupneho za tohle predstaveni. Snazice se nesmat nahlas jsem vyprosila jednu nohu z jejiho sevreni a sla dal. Mala stale krecovite svirajici muj kotnik byla chte nechte vlacena po zemi. Protoze jsem ale nechtela travit cas doma, ani obtezovat lidi v okoli, uklinila jsem ji a na plaz jsme nakonec dosli znovu. Po prijemne stravene hodine ji to vsak prestalo bavit, tak se slo dom. Mallorca opet nezklamala a po hodine cekani prijel jeden ze tri zpozdenych spoju. Lehce nastvana z dlouheho cekani a incidentu z micem , malou a autem jsem vydechla ulevou, kdyz doma uz byla Lavinnie s pripravenou veceri... Dneska pujde s malou spat jinam, tak tim me povinnosti pro tento den konci a kdo vi... mozna se tak rano i vyspim :) napsal/a: radioaktivita 17:35 | já jako au-pair Link
