Země ze mě 23.Březen 2011
Líhnu se z mraků, do křiku šeptám, ponořím prsty do půdy, prsy mé země se dotýkají, jak rostou se mnou do světlé temnoty. Prorostlá se zemí hlavu svou otáčim, hledíce co do modra co dotýká se horizontu, Rostu dál v sebe konečně svobodná, klidně mě pleňte. V břiše mám sopky co hlasitě čekají, pramenem žízeň svou uhasím, abych ji žárem znovu rozdmíchala. napsal/a: radioaktivita 16:24 | mozna trochu poezie Link
