Napsala jsem i zhuštěný článek o au-pair v Londýně :) http://www.nazkusenou.cz/au-pair-v-londyne-a-jeji-moznosti-a108.html
nemocná v Irsku 12.Leden 2009
Po absolutně skvělym tejdu v ČR jsem se vrátila do Irska. Těšila jsem se na Silvestr a na párty kam jsem chtěla jít a tak... jenomže smůla.. v letadle mi zalehlo na dva dny ucho a vyklubala se z toho chřipice, takže Silvestr jsem strávila doma v posteli a snažila se zůstat vzůru do půlnoci, což se podařilo s Augustýnovo pomocí jen tak tak....ležet doma v posteli celý týden bylo dost ubíjející, ale poctivě jsem se léčila a papala léky..naneštěstí sotva jsem tohle vyléčila, tak mi opuchla moje chudinka uzlina začalo mě bolet v krku, takže mi nezbylo, než hledat doktora. Ze zdravotnictví tady se mi pak udělalo lehce nevolno. Za to, aby se na mě doktor vůbec podíval, jsem zaplatila 50euro. V ordinaci jsem pak strávila asi tak dvě minuty, kdy jsem opravdu neměla pocit, že se na mě doktor pořádně podíval. S diagnózou byl hotovej hned, řekl mi, že mam infekci a dostala jsem antibiotika, které mě stály 20 éček. To znamená skoro celá týdenní výplata v háji. Fakt výborné. Mno tak či tak, jsem pořád nemocná a můžu jen doufat, že už mi nic nebude, protože bych si další doktory už asi těžko mohla dovolit. Snad mi to v ČR pojišťovna proplatí. Řekla jsem si o potvrzení na všechno, co jsem platila a pak jseště zvlášť o razítko a podpis, protože ten papír, co mi na recepci dali, vypadal víc než nedůvěryhodně. Zlaté naše zdravotnictví. napsal/a: radioaktivita 16:51 | já jako au-pair Link komentáře (0)
lol 07.Listopad 2008
Já už se opravdu musím jen smát… dneska jsem uklízela extrémně pečlivě kuchyň a pak přišla Karen z nákupu a povídá, že jako super, že je vidět, že jsem uklízela, ale že vidí nějakou stopu od hadru na stole a židle ji přišli, že lepí…opravdu nevím jak už jinak bych to mohla dělat…užít pečlivě čistící prostředek a pak jiným hadrem ho zase odstranit…tak či tak mi židle lepivé nepřišly o nic víc než jindy a „šmouhu čistoty“ na stole jsem opravdu neviděla, ač má snaha byla veliká…. Říkám si, jak to musí být frustrující zabejvat se takovehlema kravinama :D Původně jsem tu chtěla au pair prodloužit tak do dubna, ale možná si fakt najdu normální práci někde přímo v Dublinu. Sice už jsem se z Kareniny nespokojenosti přestala stresovat ale mam strach, že tuhle moc fajn ženskou přestanu mít časem ráda … no nic jdu utřít prach :D napsal/a: radioaktivita 12:58 | já jako au-pair Link komentáře (0)
aupair v Dublinu 05.Listopad 2008
tak už mi byl uveřejněn druhý článek :)
http://www.nazkusenou.cz/au-pair-v-irsku-a181.html
napsal/a: radioaktivita 13:40 | já jako au-pair Link komentáře (0)
debilnií dovětek debilního dne 03.Listopad 2008
Tak když Karen přišla, tak jsem ještě dostala vynadáno, že nebyly zatažený závěsy. Já jsem už ale po večeři upadala do mikrospánku s snažila se udržet vzhůru, abych počkala na Erika a dala mu něco k jídlu než půjde spát. Opravdu jsem nemyslela na to, jestli jsou zatažený závěsy v zadu v místnosti do zahrady a vepředu jsem je nechala, abych viděla až Erik přijede a pak je tam zapomněla, když jsem uklízela jeho věci a tak. Začínám mít pocit, že dopadnu jako v Anglii, kde jsem nemohla spát ze stresu, že jsem v kuchyni možná zapomněla na lince špinavou lžičku od čaje. K tomu všemu ještě včera nebyla vypojená konvice ze zásuvky a zamčený zadní dveře do zahrady. Ach jo… když já jsem včera šla spát dřív než všichni ostatní a to uplně neplánovaně. Prostě jsem vytuhla a pak se jen zvedla zhasnout světlo v pokoji. Věděla jsem, že za půl hodiny má dojít domů Steff a hned na to Karen. Ode dneška si budu pamatovat, že tohle je práce na ne zábava.Míchat přátelství a práci dohromady fakt většinou není dobrý.
Tak dneska byl teda pěkně shity day. Jak se mi tu fakt líbí, tak dneska mam všeho dost. Erikovi bylo špatně, když šel ke svojí babičce na návštěvu. Špatně hlady. Takže teď vypadam, jakože se o něj vůbec nestaram a nedávam mu najíst. Pravda ale je, že si ho babička vyzvedla o dvě hodiny později než měla a já měla spoustu práce a zapomněla na čas. Zeptala jsem se ho, jestli chce něco jíst jen jednou a nic nechtěl. Měl jít pak asi do půl hodiny za babičkou, tak jsem to už neřešila. Hlavně je dost těžký si uvědomit, že je mu devět a není ani schopnej přijít a říct, že má hlad nebo něco… prostě psycho. Navíc jak jsem pracovala v kuchyni a nebyla s nim v obýváku, tak jsem si neuvědomila, že se nepřevlíkl po fotbale. Takže průšvih číslo dva v jednom. Fascinuje mě, jak ho Karen nechá, aby byl drzej, mluvil sprostě, o všem s nim diskutuje, nechá ho odmlouvat, ale jinak se k němu chová jako kdyby nebyl schopnej vůbec ničeho a on pak opravdu není. Divim se, že se umí zavázat tkaničky – i když teda to mu taky zrovna moc nejde.
Karen nebyla spokojena ani s úklidem, protože po Erikovi zůstali v obýváku nějaký papírky a shrnutej přehoz na gauči. Jenže já už byla vyřízená a chtěla jsem to udělat ráno. Mno vyhodit cokoliv co je Erikovo když si tim nejsem jistá se mi nikdy nechce, protože mi kolikrát vynadá i za to, že pohnu s jeho legem abych utřela prach. Další problém byl, že jsem nesundala oblečení z topení. Obvykle je problém, že ho sundam dřív, než se Karen zdá, že je tam dostatečně dlouho a já nevěděla,kdy tam dala tohle, tak jsem ho tam prostě nechala s tím, že když tam zůstane přes noc, nic se nestane. Chjo..
Aspoň že ježdění dneska bylo v pohodě. Ale už se pomalu vzdávam naděje, že se mi tam podaří zastihnout toho správnýho člověka a domluvit tam nějakou práci. Asi to zkusim někde jinde. Tady lidi nejsou schopný zavolat. Když jsem se pak vracela, tak mi samozřejmě autobus nezastavil, i když mě ten řidič viděl. Asi měl zpoždění hajzl. No a teď tu utahaná jako kotě čekám, až Erika přiveze jeho babička zpátky. Původně měla přijet v půl osmé,ale ještě tu není. Normálně lidi volají, když mají zpoždění,ale tady by to byl asi zázrak. Už včera jsem kvůli tomu, že se o dvě hodiny opozdila nejela na schůzku rádia mno a teď tu čekam, chci jít spát a ani nemluvim o tom, že Erik měl bejt v posteli už v půl desátý. V deset jsem vzdala čekání a volala jsem kdy dorazí a bylo mi řečeno, že do půl hodiny. Mno evidentně nic a budu ráda, když se dočkam do půlnoci. Navíc se mě ještě ptali, jestli mam pro něj připravenej oběd do školy. Takže si evidentně fakt myslí, že mu nedávam najíst. Nevidim důvod, proč bych mu měla připravovat sendvič do školy večer, když to přes noc bude hnusný a tady obvykle lidi jídlo co není uplně čerstvý vyhazujou. No prostě jsem to nepochopila a už se těšim až tenhle podělanej den skončí a já se vzbudim do Nového. To bych ale napřed musela moci jít spát. Místo toho čekám a čekám… a pochybuju, že bude snadný Erika dostat do postele, když nebyl dva dny doma a nehrál si se svejma hračkama….
