Napsala jsem i zhuštěný článek o au-pair v Londýně :) http://www.nazkusenou.cz/au-pair-v-londyne-a-jeji-moznosti-a108.html
Dublin 28.Říjen 2008
Každé město má své kouzlo… Praha, Londýn i Dublin ….. a u každého města to kouzlo spočívá v něčem trochu jiném a tak to vyhovuje trochu jinému typu lidí. Mě osobně uchvátila atmosféra Dublinu. Londýn je krásné město, kde je ale spousta černochů a lidí z arabských zemí. Oproti tomu Dublin překypuje hlavně Španělama, Francouzem a podobnýma národnostmi a tak na vás dýchne trochu jiná atmosféra. Taky Irové jsou jiní. Najde se mezi nimi více lidí, kteří svou přátelskost jen nehrají, ale opravdu takový jsou.
Jediné co mi v Londýně vyhovovalo víc, byli taneční kluby. V Dublinu jsou totiž všechny prostory hrozně drahé a tak je všechno hrozně malé a lidi jsou tam nasardinkovaní jeden na druhém. Zdá se ale, že to většině lidí ani nevadí. Já osobně tedy upřednostňuju, když se pro mě v hospodě najde volná židle, ale pro to stačí přijít prostě dřív. Stejně jako v Londýně se vše zavírá když je dle mého soudu zábava v plném proudu, ale tak to tady prostě chodí a zase na druhou stranu, člověk se díky tomu aspoň trochu vyspí. J
Doprava je tady teda šílená. Na autobusy se nedá spoléhat. Pravda, sice vždycky přijedou, ale jeden nikdy neví kdy. Je těžké odhadnout čas ve který autobus přijede na požadovanou zastávku, protože se musí odhadovat z času výjezdu autobusu z konečné a někdy na zastávce není napsané ani číslo autobusu, který tam staví, natožpak aby tam byl nějaký jízdní řád. Přímo v Dublinu se to sice tolik nestává, ale v okrajových částech to není vůbec nic neobvyklého. Lidé žijící přímo v Dublinu proto (a taky i z finančních důvodů) hodně jezdí na kole, což má bezesporu svoje kouzlo. Po celém městě jsou rozmístěné vždy plné stojany na kola. Hodně lidí tu taky chodí večer běhat.
Přijde mi škoda, že přitom kolik je v Dublinu přistěhovalců tu nejsou žádné kurzy angličtiny zadarmo. Jazykových kurzů je tu sice spousta, ale něco to stojí. Jako všechno tady. Dublin je rájem pro lidi, co jezdí na koni,ale často jen teoreticky, protože jízdy jsou tu velice drahé i ve skupině, o soukromých ani nemluvím. Na druhou stranu díky výborně fungující internetové komunikaci se dá snadno najít někdo, kdo vás naučí anglicky výměnou za to, že vy ho naučíte něco, v čem jste dobří. Pokud ovšem máte co nabídnout.
V Irsku je krásná příroda a z centra Dublinu se pravidelně pořádají zájezdy na různá místa po celém Irsku. Tyto zájezdy se kupodivu opravdu vyplatí spíš, než jet tam na vlastní pěst autobusem, pokud tedy člověk zrovna nemá vlastní auto. Irové však mají tu schopnost, že udělají turistickou atrakci opravdu ze všeho. Nevím jestli je to dobře nebo ne,ale přijde mi, že mi máme v Čechách kolikrát mnohem hezčí a zajímavější věci k vidění, jen to nikdo tolik nekomercializuje. Jedno se Irům ale musí nechat. Dobře se o svoje památky starají.
Lidi jsou tady víc v „pohodě“. Co se schůzek a podobných věcí týče, tak to nikdo nějak nedramatizuje. Je zcela běžné, že tu lidi chodí pozdě. Co mi ale vadí je, že pokud člověk o něco stojí, obvykle musí vyvinout značné úsilí, aby toho dosáhl. Každý vám slíbí, že vám zavolá, ale pak to neudělá, nebo jim to trvá hrozně dlouho. Je mi záhadou proč, protože když se jim pak sami ozvete, nezřídka kdy zjistíte, že jejich odpověď na věc co jste chtěli je pozitivní. Jen vám to prostě nezavolali.
Jinak mě docela překvapilo, jak moc se tu distancujou od angličanů. Ve školách se často vyučuje Irsky a i když v Dublinu je Irština spíš mrtvý jazyk, tak snad všude ve školách se učí.
napsal/a: radioaktivita 14:44 | já jako au-pair Link komentáře (0)Nohavica v Dublinu 06.Říjen 2008
Tak jsem se konečně probudila do krásného dne, který byl zároveň i dnem mého volna...
Celý jsem ho procourala po ulicích Dublinu, kdy jsem chodila sem a tam jako blázen, abych si co nejlépe zapamatovala co přesně je kde a pospojovali se mi tak v hlavě místa, kde už jsem byla.... po několikahodinovém chození si tak troufám prohlásit, že už někam i trefím
Vlastně jsem se původně měla taky konečně sejít s Luckou, která nedorazila, protože jí bylo špatně mno a pak se Zuzankou, která přišla samozřejmě pozdě
moje touha po kávě tak bohužel zůstala nenaplněná a rovnou jsme vyrazili na koncert na který jsem se tak dlouho těšila...
Na uvítanou jsme dostali každej balíček Bebeček a konečně jsme se ocitli v Button factory, což je opravdu více než příjemné místo pro koncíky... dost mě to potěšilo, jelikož jsem se obávala malého odkyslíkovaného prostoru s nízkými stropy, na které jsem z Dublinu byla doteď zvyklá 
I když jsem věděla, že je v Dublinu spousta Čechů, stejně mě zaskočilo, když jsem jich viděla tolik pohromadě...Zuzanečka ulovila místo na sedačce u zdi, abych si měla kam uložit svůj putovní batůžek, což bylo super, protože když jsem si na tu sedačku stoupla, rázem jsem překonala své výškové postižení a krásně viděla na pódium.... publimkum si trocu zahučelo a zapískalo a konečně se objevil ten, kvůli kterému jsme došli...dramatická pauza..... Jaromír Nohavica...
Bála jsem se, že na koncer dorazí lidi jen proto, že bude česky a bude to taková "česká párty",ale ukázalo se, že jeho písničky opravdu většina lidí znala, takže to bylo fakt příjemné a čas od času jsme si i zazpívali:) jak jinak, než že největší úspěch slavili dětské písně o kozlovi a podobně....
Každopádně koncík super, a jsem hrozně ráda, že jsem se konečně dostala na koncert Nohavici před davy jeho lískuchtivých fanoušků...v Dublinu,ale přeci
napsal/a: radioaktivita 10:34 |
já jako au-pair
Link komentáře (0)
Swords - předměstí Dublinu 24.Srpen 2008
mno tak to tady máme zase...aupair už potřetí, aneb jak se říká do třetice všeho dobrého
včera jsem se konečně seznámila i se zbytkem rodiny a zatim z toho mam docela dobrý pocit, i když jeden nikdy neví, jak se věci vyvrbí dál.... ukázalo se, že nejsem zdaleka nejmenším členem rodiny, jelikož Karen je ještě menší než já... pobavilo mě, že si mojí postel oblíbila velká černá kočka...zřejmě abych se tu cítila jako doma a měla chlupy všudetřetí stěhování za sebou a zase mám kočku aniž bych vlastně nějakou vlastnila
dneska se uvidím se slečnou z čech a pojedeme na výlet do sousedního "městečka" Malahide, tak jsem na to zvědavá...zatím jsem z Irska viděla jenom main road a shopping centrepočasí tu zatím není kupodivu až tak tragický jak každej varuje,ale věřim tomu,že to ještě příde,tak jen doufam, že ne zrovna dneska
tak už jsem procourala část Dublinu a jsem spokojená sama se sebou, protože aj dokážu rozeznat na mapě místa, kde jsem byla :) škoda jen, že slečny které mě na to courání sebou vzali za dva týdny odjíždí a já opětovně osiřím ...
v rodině mě to baví čím dál tím víc, protože jsou fakt všichni uplně v pohodě...dneska jsem si pouštěla Guano Apes a když přišel Andy a já to chtěla vypnout, tak prohlásil, že je to moc potichu a měla bych to poslouchat víc nahlas 
dokonce se prý zná se zpěvákem z Iron Maden, jelikož je to taky pilot
se člověk dozví věcí ...
taky se tu občas bavim Erikovo hláškama... když mu třeba jeho babička řekla, že by neměl mluvit s plnou pusou a druhej den jí bylo zle a zvracela, v tom nejlepším se jí Andy zeptal jak je jí....chtěla mu odpovědět a Erik zahlásil : nemluv z plnou pusou
jinak mě dneska těžce pobavilo, když Erik prozrazoval veškeré sestřiny pletky a ve svých 8 letech ukázal, jak prohlédl, když zahlásil, že je balí na zmakeupovanej obličej, protože intelektuálními schopnostmi až tak neoplývá no mazec.... na svůj věk je až moc chytrej dokonce už se mě i za ten týden stihl zeptat, jesli jsem pana, což mě teda kvalitně odrovnalo....
napsal/a: radioaktivita 11:13 | já jako au-pair Link komentáře (0)
Londyn myma ocima 18.Květen 2007
Me osobne prijde Londyn jako dva male svety prolnute do sebe... jedne tvori Anglicani a ted druhy cizinci. Byla jsem aupairkou v dle meho soudu typicke anglicke rodine a jeste jsem delala uklizecku pro spoutu dalsich rodin, takze me tak napadlo, ze bych mohla napsat vsechny ty prapodivnustky a zvyky, co jsem tam vypozorovala:) Nejdriv bych ale zacala trochu celkove:)... Jeden z typickych znaku Londyna je jak jinak, nez cerveny dvouposchodovy autobus, cili doubledecker. Co jsem ale netusila je, ze na autobuse se musi mavnout, aby mi vubec zastavil... nadseni lidi kteri po pulhodinovem cekani na autobus, co ma jezdit kazdych 15 minut tak kolikrat znacne ochladne, protoze proste mnohdy netusi, ze je zapotrebi ono machnuti ruky, aby zastavil a tak jen koukaji jak vesele prosvisti kolem... Co je potom taky vtipne je, ze pokud nezmackenete vcas tlacitko STOP, tak autobus nezastavi, coz bylo obcas dost stresujici, kdyz jsem nekam jela prvne a netusila jsem , kde presne bych mela vystoupit a tudiz kdy zmacknout ten proklatej cudl... Dalsi vec, ktera me prastila do oci bylo to, ze v tehle zemi, ktera je proslula svym destem ma tolik lidi auta se ztahovaci strechou... koukat na kolem projizdejici auta je tam slast pro oko, jelikoz se tam povetsinou nevyskytuji zadne davno opotrebovane skodovky apd. jako u nas, jelikoz tam si lidi mohou z jejich platu dovolit koupit neco normalniho... To jen tak k doprave, ke ktere jsem ze zacatku opravdu nemela (snad az na metro) prilis kladny vztah... to bylo ale pred tim, nez jsem zjistila jak je to s dopravou na Mallorce :) Co pak nemuzu pochopit je, ze spousta anglicanu meje okna treba kazdy tyden, jenomze jenom zevnit, takze veskere usily se stejne ztrati , jelikoz okna jsou zapleskany hlavne zvenci... Taky jsem nevericne zirala, kdyz mi po vytreni podlahy bylo oznameno, ze podlaha je mokra a tudiz ji musim vytrit jeste jednou hadrem do sucha, jelikoz to evidentne tech pet minut nez to uschne samo nepocka... Jeden pro me z nechutnejch anglickejch zvyku je pak chozeni v botech po dome a to i kdyz ma rodina koberce (taky to tak podle toho vypada)... bylo mi vysvetleno, ze pokud si nekdo v dome sunda boty znaci to, ze tam zustane na dyl a tak kdyz vam prijde treba opravar z venku, kde prave slapl do louze, tak si ty boty proste nesunda a jeste se muze stat, ze na vas bude koukat jako na blazna, ze po nem neco takovyho vubec muzete chtit... Hlavne ve starsichdomech maji casto kouhoutky zvlast na studenou a horkou vodu, takze nezbyva nez preletovat z podjednoho kohoutku ke druhemu, nebo se oparit... Jedna ze silne pozitivnich veci tam je, ze nemaji komary :) Co jsem si ja vsimla, tak anglicane dokazi uvarit 10 druhu ruznych jidel tak dokonale, ze vsechny chutnaji uplne stejne:) Jejich cosi, co predstira byti hortici je pekne hnusny a jejich tatarka se dela z ryb, takze vubec nedoporucuju ...ble... Anglicky zvyk caje o pate je svetove prosluli, lec ani jednou jsem se nesetkala s tim, ze by ho nekdo opravdu dodrzoval..... navic tam nemaji cajovny .... buu... Anglicke tocene pivo je bez bublinek... Alkoholicke michane napoje slouzi proti opiti, jelikoz nez se z toho minimalniho mnozstvi alkoholu co v nich mate opijete, tak uz nemate penize... a to ani nemluvim a tech tunac ledu co do vseho hazi... Jedna z dalsich veci, co me tam nadchla jsou lisky volne behajici po nocich ulicemi Londyna no a pak male sede mysky zijici v metru :) Co me hodne rozcilovalo bylo, ze hospody vetsinou zaviraji tak v 11 a discoteky tak maximalne ve 3 (samozrejme o vikendu)... do nekterych klubu je vstup od 21 let a jinam vas zase nepusti v nespolecenske obuvy, jako jsou napriklad tenisky.... (chtela bych ty idioty bodyguardy videt protancit noc na popadkach) Mezi oblibena konverzacni temata typickych anglicanek patri moda, nehty zivot celebrit (zabte me nekdo)... Kdyz se na lidi porad neusmivate , jste divni :) tak to jsou tak asi vsechny postrehy, co me tak napadly :) napsal/a: radioaktivita 11:19 | já jako au-pair Link komentáře (0)
Zivot aupair dal i vzal 02.Květen 2007
Jak se blizi datum meho odjezdu domu, neda mi to, nez se zamyslet, jak ten rok co jsem pryc ovlivnil muj pohled na svet... 7 mesicu jsem stravila jako aupair-cleaner v rodine u Londyna 4 mesice jako aupair-nanny v anglicke rodine na Mallorce. Krome nezanedbatelneho zlepseni anglictiny, jsem se naucila jak se o sebe postarat a myslim, ze i dospela. Byla jsem nucena resit problemy i s minimalni znalosti anglictiny, zjistila jsem, jake je to chodit tam na kurzy anglictiny, poznala jsem spoustu novych lidi a par novych pratel, videla jsem hodne novych mist a zjistila, ze vsude dobre v CR nejlip. Hodne lidi proklina CR kvuli problemum co tam prinasi zakony apod., ale jak jsem si sama overila, kazdej stat ma neco. V anglii jsem zjistila, co to znamena delat misty temer otrockou uklizecku a citit se jako nezvany host, na Mallorce zas co obnasi pece o male dite a jake to asi tak je byt rodic. Poznala jsem co to je, opravdu se citit sama a na dne, bez nekoho s kym bych si aspon mohla promluvit. Vim co to je citit se jak sluzka a jako male nic jen prekazici okolo. Kdyz zijete v rodine, ovlivnuje to celej styl zivota. Vsechno se podrizuje vice ci mene rodine, se kterou zijete. Dokonce se ani nemuzete hodit marod a nejit aspon jeden den do prace, protoze bydlite s rodinou. Pokud se vam neco opravdu nelibi, vetsinou to nemuzete rict, protoze to je nejen vas zamestnavatel,ale navic s tema lidma zitejete. Jite jidlo co oni kupujou a i kdyz treba koupi neco jen kvuli vam (kdyz je stesti na rodinu), stejne to vetsinou nebude to same, jako kdyz jite doma. Kdyz ma rodina financni problemy odrazi se to na vas a to i kdyz vas plati. Kdyz jsou hadky v rodine (na ktere ja jsem mela stesti v obou rodinach) odrazi se to zase na vas. Na prvnim miste jsou vzdycky oni a pak az vy (i kdyz zalezi taky na rodine). A to casto at uz se to tyka toho, kdo pujde prvni do koupelny, co budete poslouchat za hudbu (kdyz jsou v byte papirove zdi vlastni pokoj neni nic platny) no a v neposledni rade pri starosti o dite take ktere vecery mate volno. Kdybych tu mela vypsat vsechno, asi by to bylo na hodne dlouho. Zivot aupair zpusobil, ze si pripadam, jako kdyz ziju zivot uplne jine osoby a nekdy je mi tak smutno, ze mam pocit, ze se to neda unest. A i kdyz u rodiny v Anglii se da rict, ze jsem byla vylozene nestastna, rozhodne toho nelituju, protoze ten rok zivota, za vsechny moje zkusenosti stal. napsal/a: radioaktivita 09:58 | já jako au-pair Link komentáře (1)
